Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Malý synek se ptá tatínka, co je to kapitalismus. Tatínek chvíli přemýšlí a pak začne povídat: „Já jsem živitel rodiny, chlapče, já budu KAPITALISTA. Tvoje matka se stará o rodinné finance, budeme jí říkat VLÁDA. My jsme tvoji rodiče, a tak se staráme o tvoje potřeby. Ty tedy budeš LID. Služebná... no, budeme jí říkat PRACUJÍCÍ TŘÍDA. Tvůj malý bratříček bude, ehm, BUDOUCNOST. Přemýšlej o tom, synku, a zítra si popovídáme.”
Chlapeček toho má plnou hlavu a jde tedy spát. V noci ho probudí pláč jeho mladšího bratříčka. Znaleckým okem obhlédne situaci a zjistí, že je dítě pokakané. Tak se rozhodne, že půjde za maminkou a oznámí jí to.
Když přijde do ložnice rodičů, slyší jen spokojené odfukování, a tak se rozhodne mamku nebudit a jde rovnou za služebnou. Už za dveřmi je slyšet podivný hluk. Nakoukne klíčovou dírkou a vidí tatínka, jak si tam s ní užívá. Protože je zamčeno, rozhodne se, že to nechá na ráno a u snídaně prohodí: „Tati, myslím, že už chápu politický koncept kapitalismu.”
Tatínek potěšeně vzhlédne a vybídne ho, ať mu ho tedy poví, že ho kdyžtak opraví. Synáček spustí: „Takže, KAPITALISTA spokojeně ojebává PRACUJÍCÍ TŘÍDU, zatímco VLÁDA spí, mínění LIDU je ignorováno a BUDOUCNOST je úplně posraná!”

„Řidičský průkaz nemám, ten jste mi už vzali,” oznamuje policejní hlídce zastavený opilec. „Můžu vám ale nabídnout perfektní slivovici!”

Do kavárny přijde brunetka a blondýnka. Brunetka objednává: „Pane vrchní! Přineste, prosím, dvě kávy.”
Blondýnka přitaká: „Máš recht, já si dám taky dvě.”

„Vdaná?” zeptal se soudce.
Svědkyně vzdychla.
„Svobodná,” nadiktoval soudce zapisovatelce.
„Ženatý?” ptá se soudce druhého svědka.
Svědek si povzdychnul.
„Ženatý,” diktuje soudce.

Přijde do knihkupectví žena v černém, v ruce drží knížku Kapesní atlas hub. Prodavač si jí všimne a okamžitě k ní běží: „Upřímnou soustrast, paní. Autor už tu chybu opravil!”

Přijde Honza Nedvěd za doktorem a povídá: „Pane doktore, já když slyším písně svého bratra Františka, vždycky se mi postaví.”
Doktor: „Hned se vám budu věnovat, ještě tady mám jednoho pacienta, který tu byl před vámi. Za chvíli se k vám vrátím a vyřešíme to.”
Potom jde za plentu, kde sedí František Nedvěd, a ten povídá: „Pane doktore, když slyším písně svého bratra Honzy, vždycky se mi postaví.”
Lékař se zamyslí, po chvíli roztáhne plentu mezi nimi a oběma řekne: „To bude asi tím, že hrajete takový píčoviny!”

Kluk píchá holku. Jsou na tom a on, aniž by přestal, najednou se zeptá: „Hele, ty se holíš?”
„Ne,” odpoví ona. „Mně je devět!”

Jdou dva policajti po ulici a najdou na zemi plivanec. Ten jeden říká: „Hele, vole, diamant!”
Druhý se pro něj ohne a překvapeně zvolá: „Ty vole, i s řetízkem!”

Zastaví stopařka auto: „Jak daleko je to do Prahy?”
„Slabou čtvrthodinku.”
Po půlhodině: „Jak je to daleko do Prahy?”
„Slabou hodinku!”
„???”
„No, já jedu opačným směrem - do Brna!”

Zlobí se otec nad žákovskou knížkou svého syna: „To snad není ani možné, dostat tři pětky z dějepisu za jediný den! To je už opravdu umění!”
„No vidíš, tati,” povídá klučina. „A ani mi to nedalo tolik práce.”