Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?” ptá se podrážděně otec.
„Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,” vypráví Pepíček.
„No, to je správně,” na to tatík.
„A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,” pokračuje Pepíček.
„A jakej je v tom, kurva, rozdíl?” rozčílí se tatík.
Pepíček pokrčí rameny: „Přesně to jsem řekl.”

„Miluji Řecko,” zasnil se v hospodě Franta. „Teplo, nádherné pláže, skvělé jídlo!”
„Souhlasím s tebou,” přidá se hospodský Kopeček. „Jezdíš tam často?”
„Já ne,” odpoví štamgast, „ale manželka tam jezdí dvakrát do roka!”

Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimy i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”

Přijde paní do obchodu a povídá: „Sedmery kalhotky. No to víte, osobní hygiena. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle.”
Přijde druhá paní a říká: „Sedmery kalhotky. To víte, osobní hygiena.”
Pak přijde cikánka: „Čtvery kalhotky, prosím.”
„A co osobní hygiena?” ptá se prodavačka.
„Já vím,” odvětí cikánka. „Jaro, léto, podzim, zima!”

Policajt přistihne v parku muže, jak uhodil manželku do hlavy. Ženáč se brání: „Ale žádné přepadení, normálně jsme si tu dali rande. Říkala, že je škoda, že nejsou vidět hvězdičky, tak jsem jí tou větví aspoň navodil iluzi...”

Ptají se reportéři na tiskové konferenci vedoucího jedné hokejové reprezentace: „Proč vaše mužstvo neustále mění trenéry?”
„Protože jim to nejde.”
„A proč jim to nejde?”
„Protože je neustále měníme!”

Dva milenci se válejí nazí po kolejích. Jdou kolem dva policajti a chystají se zasáhnout. První muž zákona k dvojici mladých přistoupí, něco si mezi sebou řeknou a pak se ten policajt vrátí a říká kolegovi: „Pojď, jdeme pryč - jsou čistí. Podle průkazů jsou to studenti medicíny, právě studují anatomii, a na kolejích mají přechodné bydliště!”

„Tati, proč se děti nemohou dívat na ten film o půlnoci?”
„Seď tiše a uvidíš!”

Při někdejší návštěvě USA měl papež zpoždění a vypadalo to, že na jednu z mnoha plánovaných akcí přijede pozdě. Když však popohnal řidiče své limuzíny, aby jel rychleji, řidič mu odpověděl, že má přísný rozkaz nejezdit s ním rychle. Papež se nechtěl opozdit, a tak znovu naléhal na řidiče, ale ten se bál ho poslechnout. Nakonec papež donutil řidiče sednout si na zadní sedadlo a Jeho Svatost usedla za volant. Za pět minut ho zastavil policista pro rychlou jízdu. Když poznal muže za volantem, šel za svým velitelem.
Policista: „Seržante, mám problém. Chytil jsem někoho při překročení rychlosti, ale je to mimořádně velké zvíře. Mám mu dát přesto pokutu?”
Seržant: „Samozřejmě! Nezáleží na tom, kdo je to. Mimochodem, jak moc velké zvíře to je? Jako náš guvernér?”
Policista: „Mnohem významnější!”
Seržant (s úšklebkem): „Je snad stejně důležitý jako prezident?”
Policista: „Ještě důležitější.”
Seržant: „Kdo to teda, proboha, je?”
Policista: „No, pane, přesně to nevím. Ale šoféra mu dělá papež!”

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma: MOJE RODINA. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu přičmoudlému Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.
Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná: „Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?”