Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Chlap na břehu najde lampu a z ní vylétne džin a říká: „Ty jsi mě našel, ty jsi můj pán a já ti splním každé přání.”
Chlap se zamyslí a povídá: „Tak postav přes oceán dálnici z Evropy do Ameriky.”
Džin prosí: „To není jen tak, to je pěkně těžký úkol, nechceš splnit něco lehčího?”
„Tak mi vysvětli ženskou logiku,” řekne chlap.
A Džin se hned ptá: „Kolik pruhů na každý straně má mít ta dálnice?”

Dva netopýři visí na půdě hlavou dolů, třetí stojí na zemi.
„Co blázní?” ptá se jeden visící toho druhého.
„Ale, toho si nevšímej. Cvičí jógu.”

Blondýnka, černovláska a zrzka chtějí získat místo natěračky silničních pruhů. Šéf rozhodne, že práci získá ta, která za tři dny natře nejdelší úsek.
Po prvním dni: Černovláska natřela 3 km, zrzka 4 km a blondýnka 10 km. Šéf jí gratuluje: „Jen tak dál, a práce je vaše!”
Druhý den ženy pokračují v práci od místa, kde včera skončily. Na konci dne: Černovláska natřela dalších 5 km (celkem 8), zrzka 6 km (10) a blondýna 4 km (14). Šéf ji utěšuje: „No, to nevadí, ještě pořád máš náskok.”
Třetího dne pokračují, a na konci to dopadne takto: Černovláska 6 km (dohromady 14), zrzka 7 km (17) a blondýna jenom 1 km (15). Šéf to nechápe a ptá se jí: „Jak to, že první den deset a dnes jenom jeden?”
A ona na to: „No, když ta plechovka s barvou je každým dnem dál a dál!”

Když má uživatel problém s počítačem, zavolá správci sítě. Jedna žena volala, že má problémy s tiskárnou a technik se jí zeptal, jestli ta tiskárna běží pod Windows. Protože mluvili anglicky, tak se jí vlastně ptal, jestli běží pod okny.
A ta žena odpověděla: „Ne, můj pracovní stůl stojí u dveří. Ale máte pravdu, můj kolega má stůl pod okny a jeho tiskárna funguje bezvadně!”

„Pepíčku,” táže se kantorka, „kolik druhů opic znáš?”
„Ani jeden, paní učitelko,” dává žák ruce pryč, „já jsem abstinent!”

Zácpou sužovaný chudák lamentuje: „Já se na to vyseru, já se nevyseru, i kdybych se posral.”

„Pane doktore,” naléhá zoufalý pacient, „řekněte mi, jak na tom vlastně jsem.”
„Jak bych vám to řekl,” lékař se podrbe po bradě, „zkrátka, novou dlouhohrající desku už si nekupujte.”

Po důkladné prohlídce pravil gynekolog: „Tak, milá paní, až se dnes vrátí váš pan manžel domů...”
„Ale já nejsem vdaná,” přeruší ho pacientka.
Doktor se opraví: „No, tak až se setkáte s vaším snoubencem...”
„Já nejsem ani zasnoubená,” namítne dáma.
„Tak tedy řekněte svému příteli, že...” pokračuje doktor.
Žena mu zase skočí do řeči: „Nemám a nikdy jsem neměla žádného přítele.”
Lékař se zamyslí, poodejde k oknu a dlouho se mlčky dívá ven.
„Pane doktore, proč vyhlížíte tak dlouho z okna?” neudrží paní svou zvědavost.
„Protože naposledy, když se stalo něco podobného, vyšla hvězda na východě!”

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”

Žena křičí na muže: „Byla jsem slepá, hluchá a hloupá, když jsem si tě brala!”
Manžel spokojeně poznamená: „Vidíš, jak jsem tě vyléčil!”