Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Hloupá blondýnka zemřela a přišla do nebe. Před nebeskou bránou potkala svatého Petra a ten jí povídá: „Dřív než tě sem pustíme, musíš projít malým testem.”
„Ach ne!” zděsí se blondýnka.
Ale svatý Petr ji uklidňuje, že se není čeho bát, že je to opravdu velmi jednoduché. Položí jí otázku: „Kdo byl Boží syn?”
Blondýnka několik minut přemítá a pak řekne: „Karel!”
„Hm, zajímavé!” na to Petr. „Jak to můžeš říct?”
A blondýnka spustí: „Karel se mnou chodil, Karel se mnou mluvil. Karel mě požádal o ruku!”

Zvoní pošťák a blondýnka se zrovna koupe. Doručovatel čeká, žena mezitím vyleze z vany a nahá zamíří ke dveřím. Pošťák už to nevydrží a podívá se klíčovou dírkou, načež zvolá: „Hej, ty malej kudrnatej, otevři!”

Povídá blondýnka na sedadle spolujezdce kamarádce u volantu: „Proč svítíš? Tady je to hnusné i ve dne!”

Tři blondýnky jsou na ostrově a neví, co si počít, tak jen sedí a sedí. Vtom se objeví zlatá rybka a nabídne každé jedno splněné přání. První si přeje člun. Ten se objeví, blondýna vyrazí na vodu, ale neumí veslovat, převrhne se a utopí.
Druhá si pomyslí, že ta první neuměla plavat, a tak si přeje plavky, že někam doplave. Ale chytne ji křeč a utopí se taky.
Třetí na ně kouká celá zoufalá. Nakonec ji napadne, že muž by si v takovéto situaci určitě poradil lépe, a tak si přeje, aby se jím na chvíli stala. Stane se mužem a přemýšlí: „Kde to jsem? Na ostrově. Co musím udělat? Dostat se odsud pryč. Co je to za ostrov? Střelečák. Aha, takže nahoru po schodech a tramvají!”

Běží blondýnka za papamobilem. Papež ji uvidí a praví ochrance: „Zastavte jí, ovečce naší. Určitě chce rozhřešení.”
Strážci to jednoznačně odmítají: „Co kdyby to byla nějaká teroristka?”
Tak se to opakuje třikrát. Nakonec papamobil zastaví, blondýna s vyplazeným jazykem doběhne a povídá: „Prosím vás, jednu kakaovou a jednu vanilkovou!”

Instruktor autoškoly napomíná blondýnku: „Zastavila jste auto na přechodu pro chodce. To pravidla silničního provozu zakazují.”
„No a co?” diví se dívka. „Vždyť jsem otevřela dveře, aby lidé mohli volně procházet!”

Mladá, čerstvě vystudovaná psycholožka - blondýnka nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle.
Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. Psycholožka si říká: „No to je jasné, introvert. Začnu s ním a zapojím ho do hry.”
Dojde k němu a nadhodí: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?”
Chlapeček se nasupí a odsekne: „Ty krávo, já jsem brankář!”

Blondýnka vjede do jednosměrky a po několika stech metrech ji zastaví strážník: „Můžete mi říct, kam jedete?!”
„To nevím,” připustí ženská za volantem. „Ale určitě jedu pozdě, když už se všichni vracejí.”

„Tak za kolik to bude?” pronesla blondýnka rezignovaně, když ji jeden den už po několikáté zastavila policejní hlídka.
„Zastrčte si tu peněženku zpátky do kabelky,” pokynul rukou policajt. „Pokutu zaplatí autoškola, která z vás udělala takovéhleho řidiče!”

Sedí dvě blondýnky na mostě a jedna spadne dolů do vody. Záchranáři ji vyloví mrtvou a druhá blondýna běduje: „Jak se mohla utopit? Měla přece na nohou lodičky!”