Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Blondýnka v loďce pádluje po poli. Vtom přijede auto a v něm další blondýna. Zastaví a křičí na tu v loďce: „Ty krávo, to kvůli tobě se o nás vypráví ty hnusné vtipy! Kdybych uměla plavat, tak tam za tebou skočím!”

Sedí blondýnka na hrázi a pláče. Z vody vykoukne zlatá rybka a povídá: „Co se ti stalo, děvče?”
„Jsem chudá, ošklivá, nikoho nemám...” stěžuje si blondýnka za stálého breku.
Zlaté rybce se jí zželí: „No dobře, pomůžu ti. Splním ti tři přání.”
Blondýnka se zaraduje a hned oznamuje, co by to mělo být: „Chci, abych byla krásná a abych bydlela v prostorné vile.”
Rybka jí to vyplní a ptá se: „A co je tvoje poslední přání?”
Blondýnka se zamyslí a po chvíli uvažování vyslovuje i své poslední přáníčko: „Přála bych si, aby se z mého kocoura stal mladý, pohledný milionář.”
„Staniž se,” odvětí rybka a narychlo se loučí s přešťastnou blondýnkou, protože ta už se nemůže dočkat svého chlapce - kocoura.
Blondýnka běží k vile, kterou jí zlatá rybka vyčarovala a vlétne do dveří. Uprostřed velké místnosti sedí na drahé sedačce mladík - kocour a mračí se. Strašně se mračí.
„Copak ti je?” zarazí se blondýnka. „Ty nejseš rád, že už nejsi kocour?”
„Jo, je to moc báječné. Ale co tě to loni napadlo, nechat mě vykastrovat?!”

Blondýnka si stěžuje doktorovi, že ji svědí celé tělo. Doktor se na ni podívá a zeptá se: „Paní, říká vám něco slovo sprcha?”
„Ano, říká,” odvětí usvěděná pacientka. „Ale to pomůže nejvýš na týden!”

Potkali se dva žebráci. Jeden z nich si vydělal za krátkou dobu tisíc korun.
„Copak jsi těm lidem říkal, že tě tak obdarovávali?”
„Že mi umřela žena!”

Bouchá žebrák na dveře a ptá se: „Neměla byste kousek dortu pro člověka, co už dva dny nejedl?”
„Nestačil by kus chleba?”
„Nestačil, já mám dnes narozeniny!”

Po ulici jde chlápek a je viditelně naštvaný. Když na rohu zlostně kopne do koše, osloví ho opodál stojící bezdomovec: „No tak, člověče, uklidni se. Proč jseš vlastně tak naštvanej?”
„Hospodský mě vyhodil z hospody,” stěžuje si agresivní chlapík, „že už prej mám dost!”
„To buď ještě šťastnej,” utěšuje ho bezdomovec, „mě vyhodil, že mám málo!”

Sedí chlapík na dvoře a cpe do sebe jitrnice, jelita, tlačenku... Za plotem stojí žebrák a slintá. Chlap se na něj podívá a nabídne mu: „Chceš kousnout?”
„Ano,” říká otrhanec.
A chlápek zařve: „Azore, trhej!”

Doplaval trosečník k ostrůvku uprostřed moře a nevěří svým očím. Na břehu stojí živa a zdráva manželka, která s ním jela na stejné lodi. Chce se jí vrhnout do náruče, ale manželka nemá na něžnosti čas. Spustí okamžitě: „Ty flamendře! Ty proutníku! Ty nevěrníku! Kdes byl tak dlouho? Loď se potopila už před dvěma dny!”

Na pustém ostrově ztroskotají dva muži a jedna žena. Po týdnu brutálních sexuálních radovánek prohlásí ta žena: „Už mám těch prasáren dost, nebaví mě to, zabiju se.”
Přiložila pistoli ke spánku, ozval se výstřel a její tělo kleslo k zemi.
Uběhl týden a jeden z těch mužů prohlásil: „Už mám dost těch prasáren, zakopeme ji.”
Tělo mrtvé ženy bylo tudíž zakopáno do země.
Uběhl další týden a jeden z mužů dostal opět nápad: „Už mám těch prasáren dost, vykopeme ji...”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”