Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi kolo!”
„Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra.
„Ale babka jo.”

Zvoní sousedi u Pepy: „Pepo, pojď nám pomoct proházet cestičku k baráku.”
„Rád bych, ale nemám si co obout.”
„A do hospody s námi můžeš?”
„Malý moment, hned se obouvám!”

Pan Oulehla čeká na instalatéra už třetí den a když u nich zazvoní chlap s kabelou, vtáhnou ho dovnitř, kafíčko, štamprdlátko, husička... Když dojí, pochválí jídlo a pak: „To jste hodní, takhle pohostit, ale já se chtěl jen zeptat, kde bydlí Novákovi, já jim jdu opravit televizi...”

„Pepíčku, kdy jsi naposledy viděl můru?” ptá se paní učitelka.
„Právě teď,” odpoví Pepíček.
„???”
„No, stojí právě přede mnou a píše mi do žákovky pětku.”

Rodiče odjeli do města nakupovat a Pepíček musel hlídat svoji mladší sestru. Jenže chlapec chtěl jít na ryby. Nakonec se rozhodl, že zvládne obojí. Večer povídá mamince: „Tohle už víckrát neudělám. Nechytil jsem vůbec nic!”
„Ale no tak, Pepíčku, buď trochu trpělivý. Když jí to vysvětlíš, příště bude určitě potichu a nevyplaší ti ryby.”
„Ale ne, o plašení nejde. Sežrala mi veškerou návnadu.”

„Tati, je Tichý oceán vždycky tichý?”
„Prosím tě, když už se mě na něco ptáš, aspoň ne na takové hlouposti.”
„Aha, tak promiň. Mimochodem, jak zemřelo Mrtvé moře?”

Řízení letového provozu v Bostonu zachytilo zprávu: „Zde let OK 13... máme značné problé... chází nám palivo, zbývá nouzová rezerva na 10 min... jsme asi tak 2000 km od pobře... sdělte instrukce!”
Řídící letového provozu si to nechá přeříkat ještě jednou, zamyslí se a pak prohlásí do mikrofonu: „Opakujte po mně: Otče náš, jenž jsi na nebesích...”

Mohutná vlna vyvrhla z vraku kdysi přepychové lodi dva trosečníky na pustý ostrov. Jeden držel v pevně sevřené ruce láhev whisky. Sotva však vystoupil na břeh, dal se do zoufalého nářku.
„Nebreč,” utěšoval ho druhý, „snad popluje brzy kolem nějaká loď a zachrání nás! A ještě ke všemu máme láhev whisky!”
„No právě! Já skočil do moře původně se dvěma lahvemi...”

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”

Farmář říká ženě: „Dvě z našich slepic už neponesou vejce.”
„Jo? A jak to víš?”
„Před chvílí jsem je přejel traktorem.”