Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
Dětičky pokývají hlavou.
„Taky jsem byl v Černobylu.”
A dětičky pokývají druhou hlavou...

Povídá pedofil pedofilovi: „Zbalil jsem skvělou babu, je jí pět, ale vypadá na tři.”

Paní kouká do vody rybníka a volá: „Pojďte sem, tady leží utopený úplně nahý chlap a podle šatů je to Pepa Nováků!”

Místní pohřební ústav se obrátil na nového faráře s prosbou, aby pronesl řeč u hrobu. Protože zesnulý neměl žádné příbuzné ani přátele a bude pohřben na obecní náklady, nemá jít o kompletní pohřeb, ale jenom o modlitbu nad hrobem. Farář vyjel na hřbitov, ale ve městě to moc neznal, několikrát zabloudil a na hřbitov dorazil s půlhodinovým zpožděním.
Pohřební vůz ani máry nikde, jen pár kopáčů poblíž čerstvě vykopaného hrobu již přikrytého víkem. Pronesl tedy pár modliteb a vracel se k autu. Cestou od kopáčů zaslechl: „Asi by se mu mělo říct, že celou dobu stál nad septikem!”

Temná noc, pedofilní sadista vleče za ruku dítě do lesa. Děcko pořád opakuje: „Já se bojím! Já se bojím!”
Úchyl si odplivne: „Pche, co ty, ale já půjdu ještě sám zpátky!”

„S tak rychlou smrtí pana Nováka snad nikdo nepočítal,” povzdechne si na pohřbu soused.
„Prosím vás,” povídá druhý, „rána sekerou do hlavy, to na zdraví nikomu nepřidá!”

Po velké nehodě se řidič v šoku snaží posbírat trosky svého auta. Po chvíli to vzdá, sedne si a říká: „Sakra, čím to, že mi pořád přebývá jeden volant, čtyři kola a nějaká ženská?”

Doktor v pitevně pracuje dlouho do noci a když prohlíží tělo pana Švarce, zjistí, že má nejdelší penis, který kdy viděl.
„Omlouvám se, pane Švarci,” pronesl k mrtvému tělu, „ale já vás nemohu poslat do krematoria s takovýmto mohutným údem. Musím ho zachránit pro budoucí generaci jako ukázku.”
Potom vzal skalpel, odřízl Švarcovi jeho úd, dal si úlovek do kufříku a šel domů. První osoba, které tuto pozornost ukázal, byla jeho žena.
„Něco ti ukážu,” pravil jí. „Nebudeš tomu věřit.”
A s těmi slovy otevřel kufřík.
Manželka strašlivě zakřičela: „Ó můj bože, pan Švarc zemřel!”

Potkají se dva upíři před nemocnicí: „Tak co, zase se jdeš rozšoupnout na transfúzku?”
„Ale kdepak, dnes mi není nějak dobře. Vezmu si jen pár použitých obvazů, udělám si čaj a půjdu si lehnout.”

Do kovárny přijde návštěvník a co nevidí, kovář si položí svůj úd na kovadlinu, udeří do něho velikým kladivem a děsně zařve.
„Co to, proboha, děláte?” diví se host.
„Co dělám?” rozvážně na to umouněnec. „Dělám si rozkoš.”
„Rozkoš?! Jakápak tohle může být rozkoš?”
„To byste se divil. Dokážete si vůbec představit tu slast, když se někdy netrefím?!”