Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Jde paní s kočárkem kolem rozestavěného domu, když vtom shora spadne tvárnice přímo do kočárku. Paní začne hystericky ječet a pobíhat kolem. Najednou jde kolem jiná paní s kočárkem a jen podotkne: „To nasere, co?”

„Tatínku, tatínku, našel jsem babičku!”
„Kdo ti dovolil kopat na zahradě?!”

„Šly kolem dvě děti a chtěly pochovat, tak jsem je pochoval,” pravil hrobník.

Jeli pohřebáci a vypadla jim z auta mrtvola. Padla velká mlha, jel řidič a něco přejel. Vylezl z auta a uviděl tělo, lekl se a hodil ho do pole. Kombajnista kosil pole a najednou uviděl, že pokosil nějaké tělo, lekl se a hodil ho do křoví. Byl velký lov, myslivci střílejí jedna radost. Jeden střelil do křoví, šel se tam podívat, našel tělo. Už se to nedalo ututlat, tak zavolali sanitku.
Druhý den volá myslivec do nemocnice a ptá se doktora, jak je na tom ten chlapík, co ho včera střelil. Doktor říká: „Byla to fuška, ale bude žít.”

Ztroskotají tři ženy na ostrově, zajmou je kanibalové a oznámí jim: „Když nám řeknete nějakou věc a my ji tady nebudeme mít, okamžitě vás pustíme!”
První žena povídá: „Nemáte tady rakety Pershing.”
Náčelník mávne rukou, odhrnou se stromy a tam tři takové rakety. Dá tedy rozkaz: „Znásilnit a sežrat!”
Druhá žena řekne: „Nemáte tady digitální hodinky!”
Náčelník si vyhrne rukáv a tam má dva páry digitálek: „Znásilnit a sežrat!”
Třetí žena prohlásí: „Nemáte tady KSČM!”
Náčelník se na ni udiveně podívá: „No máte pravdu, pustíme vás, ale řekněte nám, co je to to KSČM?”
Žena odpoví: „To jsou stejní pitomci, kteří chtějí pořád jenom šukat a žrát tak jako vy!”

Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít ho v tom černém obleku, který má na sobě?”
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy...”

Tonda s Pepou byli nejlepší kamarádi. Když se přehoupli přes padesátku, uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se na zem říci tomu druhému, jak to na onom světě, je-li nějaký, vypadá.
Pár let na to složí Tondu infarkt. Týden po jeho skonu slyší Pepa v noci známý hlas: „Pepku, vstávej!”
„To jseš ty, Tondo? Tak ty jsi mi to fakticky přišel říct. Tak jaké to tam je?”
„Naprosto super! Užívám si jako nikdy, denně mám spoustu partnerek a vůbec mě to neunavuje.”
„No to je senzační... Nikdy bych si nemyslel, že by to v nebi mohlo tak vypadat.”
„Ale já nejsem v nebi, Pepku.”
„Cože, ty jsi v pekle?”
„Ani v pekle. Prodělal jsem reinkarnaci. Jsem teď králík.”

Pedofil čeká před školou na dvě malé holčičky. Když konečně vychází, odvede je do parku a dá každé bonbónek. Druhý den na ně zase čeká před školou, zase je odvede do parku, zase dá každé bonbónek a odejde. Takhle se to opakuje celý týden a vtom jedno z děvčátek povídá: „No, ty jsi mi teda borec. Ty než nás přeřízneš, to budu mít dřív cukrovku.”

Maminka říká malému synovi: „Pepíčku, ještě se dvakrát zhoupni a pak dědečka odříznem.”

„Bij mě, muč mě!” prosí masochista sadistu.
„Ne,” odvětí sadista krutě.