Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
„Babi, co to dělají?” ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla: „Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole ho nese k doktorovi.”
„Jsou skoro jako lidi, že jo, babi?” říká Pepíček.
„Jak to myslíš, jako lidi?” ptá se babička.
„Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe.”

Je Pepíček ve školce a učitelka povídá: „Tak děti, jdeme se sprchovat!” a při tom si v duchu říká, že jsou ještě malé, tak nic nepoznají a jde se sprchovat s nimy.
Po pěti minutách se Pepíček zeptá paní učitelky: „Paní učitelko, proč máte tu díru mezi nohama?”
A učitelka odpoví: „To když jsem byla malá, sekla jsem se tam sekerkou!”
A Pepíček na to: „Tak to máte smůlu, zrovna do píči!”

„Pepíčku, nakrmil jsi rybičky?”
„Ano, maminko, ale zapomněl jsem jim dát napít.”

Anička donesla ze školy poznámku: „Vaše dcera nic neumí.”
Otec si poznámku přečetl a připsal pod ni: „Právě proto ji posílám do školy!”

„Mami, proč tátovi říkáš Azurit?”
„Protože s ním je v posteli všechno tak měkoučké...”

„Pane doktor, může desetiletá holčička otěhotnět?” ptá se malý Pepíček.
„Nemůže,” odpoví mu doktor.
„Vyděračka!”

„Dědečku, vyprávěj mi své zážitky z války!”
„Chlapče, to byla opravdová hrůza. Ani se mi o tom nechce mluvit. Ráno jsme tam byli já, četa, které jsem velel, a asi stovka partyzánů. Celý den se střílelo a střílelo a večer jsme byli naživu jen já a moje četa. Druhý den přišli noví partyzáni, zase se celý den střílelo a střílelo a zase jsme večer byli naživu jen já a moje četa. A tak to chodilo celou válku.”
„Páni, dědečku, vy jste ale byli hrdinové! A co to bylo za četu, které jsi velel?”
„Popravčí!”

Pepíček: „Můj táta je fakt strašpytel!”
Honzík: „Proč to?”
Pepíček: „Pokaždé, když není mamka doma, spí u sousedky.”

„Tati, zdražili cigarety, to teď budeš méně kouřit?”
„Ne, synáčku, to ty teď budeš méně jíst!”

Zvoní telefon, zdvihne jej Pepíček Kalianků. Z telefonu se ozve: „Prosil bych hlavu rodiny.”
„Jakou - titulární nebo faktickou?”