Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

V drogerii nakupují kluci malé malované krabičky. Babka na ně zvědavě pokukuje a najednou požádá prodavačku taky o jednu krabičku. Prodavačka jí udiveně povídá: „Ale babi, k čemu vám to ve vašem věku bude?”
Babka se nenechá odbýt, tak jí taky jednu krabičku prodala. Babka to hned rozbalila, vyndala z krabičky, rozmotala něco bílého. Ptá se prodavačky: „A proším váš, na čo to je?”
„Babko, teď už je to na hovno, ale byl to film do foťáku.”

Dědek s bábou plejou na zahradě, dědek se koukne na bábu a povídá: „Ty vole, bábo, ty máš prdel jako kombajn!”
Večer, když doplejou a leží v posteli, dědek povídá: „No tak, bábo, otoč se ke mně...”
A bába odpoví: „No to určitě, kvůli takovému klásku, jako jsi ty, nebudu obracet celej kombajn.”

Dva důchodci u dveří: „Dobrý den, pane, vybíráme na domov důchodců a rádi bychom se vás zeptali, jestli byste nám něco nedal?”
„Ale s radostí, pánové, moji tchyni!”

Ptají se dědečka, proč nasazuje babičce při souloži plynovou masku: „To víte, to máte tak. Za prvé babičce sluší, za druhé mi do toho nekecá a když jí ucpu filtr, hází sebou jako sedmnáctka!”

Osmdesátiletý děda zašel do svého oblíbeného baru, kde si padl do oka s jednou moc šarmantní dámou v použitelném věku. K půlnoci sjeli k ní a zalezli do postele. Stařík se snažil, seč mohl, ale nepodařilo se mu dojít k vyvrcholení.
Pár dní potom si všiml, že se mu na konci penisu objevila divná kapka. Šel tedy k doktorovi. Ten se ho ptal, jestli měl někdy v poslední době pohlavní styk. Děda přiznal, že ano. A doktor říká: „A víte, jak se ta žena jmenuje a kde bydlí?”
„Jasně, že jo,” povídá stařík.
„Tak byste sebou měl hodit a sjet za ní. Každou minutou budete hotovej!”

Dědeček s babičkou chtějí omládnout. Babička tedy pošle dědu k doktorovi a ten mu říká o jejich problému. Doktor se zamyslí, dá dědovi projímadlo a řekne mu, ať si ho večer před spaním oba vezmou. Ráno povídá babička dědovi: „Dědo, já jsem ti vyskočila na záchod jak osmnáctka.”
„To nic není,” říká děda, „já jsem se posral jak mimino!”

Čtyři fáze života:
1. Věříte na Santa Clause.
2. Nevěříte na Santa Clause.
3. Hrajete Santa Clause.
4. Vypadáte jako Santa Claus!

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: „Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.”
„No, a co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.”
„Počkej, ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit.
„Tomu teda vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

Chlubí se pán svému kolegovi: „Když jsem byl mladej, tak jsem ten svůj penis neohnul ani oběma rukama. A dneska ráno jsem ho hravě ohnul jedním prstem. To jsem zesílil, co?”

Na babičku přijdou dny, a tak říká dědovi, aby si udělal dobře. Děda zajde k ledničce, otevře ji, vezme pivo a vypije ho. Babičce to nedá, a tak mu znovu říká, aby si udělal dobře. Děda jde zase k ledničce a opět vypije pivo. Babička už to nevydrží, svlékne se, klekne na všechny čtyři a zašeptá: „Dědo, udělej si dobře.”
Dědek jí sedne na hřbet, plácne ji přes zadek a zvolá: „K ledničce!”