Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Bavili se chlapi a jeden se ptá Pepy Kalianků, jestli doma myje nádobí.
„Já? Já jsem doma NĚKDO!”
„Jak to?”
„No, manželka vždycky přijde domů a říká: Někdo by měl vynést koš... někdo by měl dojít nakoupit...”

Pán na záchodku v metru. Vedle něj totálně našrot člověk a chce se vyčůrat. Jenže to nestihne a potentí se, když si to uvědomí, rychle se rozepíná, chce se mu prdnout, ale s tím se i posere. Když to všechno uvidí, začne brečet. Ten vedle prohlásí: „Docela dobrý, a s ušima nic neumíš?”

„Pane vrchní, mám hlad jako vlk.”
„Lituji, ale Červené Karkulky nevedeme.”

Pan Pepa to v hospodě přehnal s alkoholem. Přátelé ho pomohli dotáhnout domů. Pepa se dostane do dveří a zůstane tam bezvládně ležet. Ráno ho tam najde manželka. Myslela, že je mrtvý, a proto kolem něho rozložila květiny a šla zajistit pohřeb.
Pepa se probudil a říká si: „Jsem mrtvý, nebo živý? Jestli jsem živý, tak proč mám kolem sebe květiny, a jestli jsem mrtvý, tak proč se mi chce na záchod?”

Host si v restauraci objedná arabský guláš. Když dojí, ptá se číšníka: „Proč se ten guláš jmenuje Arabský?”
Číšník: „Protože ten pes se jmenoval Sultán!”

Sedí paní ve středních letech na baru a leje do sebe jednu kořalku za druhou. Po několika takto vypitých sklenkách už barman nepřekoná svou zvědavost a ptá se dotyčné: „Paní, nic mi do toho není, ale proč tady chlastáte jako o život?”
„Já mám hrozný problémy!”
„Tak napište Sally.”
„Dobrá rada, jenže Sally jsem já!”

Vrchní přinese hostovi jídlo. Host: „Pane vrchní, to jídlo smrdí.”
Vrchní udělá dva kroky zpátky a říká: „Ještě?”

„Pane vrchní, pane vrchní, mám v polévce pavouka.”
„Promiňte pane, ale mouchy už došly.”

Sedí dva ožralí chlapi v hospodě, totálně na šrot, 10 piv, 5 rumů a tak... a jeden z nich povídá: „Poslouchej, já mám takovou schopnost, že dokážu ovládat cizí myšlenky.”
A ten druhý na to: „Ale to je blbost, kecáš...”
„Tak pojď ven a já ti to ukážu.”
Tak jdou ven a zastaví se před jedním barákem a ten první říká: „Tak hele, teď se chvilku zamyslím a budu se soustředit a pak se otevře tamto okno a vypadne odtamtud televize.”
„Ha ha, to určitě.”
„Tak sleduj.”
Stojí, přemýšlí, sbírá energii, soustředí se... a najednou se otevře ono okno a vypadne z něj televize.
„To je blbost,” odsekne ten druhý. „Tos měl dopředu domluvené.”
„Tak dobře,” pokrčí rameny první. „Teď ukaž nějaké okno a já to udělám znovu.”
Tak mu ukáže okno a ten první se postaví a soustředí se, sbírá energii, myšlenky... a nic.
„Vždyť jsem to říkal, žes kecal!” raduje se druhý.
„Tak počkej, ještě jednou.”
Tak zase stojí, přemýšlí, sbírá energii, soustředí se... a zase nic.
„Jasně, žes kecal, měls to domluvené!”
„Tak naposledy,” řekne první a zase se soustředí, přemýšlí, sbírá myšlenky, energii...
Najednou se otevře to okno, vyleze z něj chlápek s červenýma očima a zařve: „Kurva, já tu televizi fakt nemám!”

„Pepane, máš žízeň?”
„Jo, sovětskou.”
„A to je jaká?”
„Na věčné časy.”