Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Pane vrchní, můj talíř je špinavý!”
„No a co? Můj pes se z něj také nažral a přežil to!”

Chlubí se chlápek v hospodě: „Včera jsem dokázal myšlenkou rozbít deset talířů.”
„Nekecej, a jak?”
„Řekl jsem manželce, co si o ní myslím!”

Přijde chlápek do hospody: „Co mohu dostat k jídlu za deset korun?”
„Dnes máme inventuru.”
„Tak mi jednu dejte!”

„Jak můžete nechat toho ožralce ležet venku na mrazu?” zlobí se na hostinského pan Krůta.
„Jemu to nevadí, poslední dobou pije jen nemrznoucí kapalinu!”

Ptá se hospodský kamaráda štamgasta: „Kdo tě tak pokousal?”
„Můj pes.”
„A jak se ti to, prosím tě, stalo?”
„Vrátil jsem se domů střízlivý a on mě nepoznal!”

Host si gestem přivolá volného číšníka.
„Pane vrchní,” ukazuje na svou porci, „jak staré je to kuře?”
„Promiňte, pane, ke kuřeti podáváme rýži, brambory, bramborovou kaši i salát, ale životopis, to, prosím, ne.”

Jede namazaný chlápek večer domů, když ho zastaví policajti. Dají mu fouknout do balónku a trubička se zazelená. Tak začnou vyplňovat papíry, když vtom se ozve plechový rachot - na blízké křižovatce se srazila tři auta. Policajti se tam okamžitě rozběhnou a chlápek chvíli váhá, pak sedne do auta, dojede domů, zavře auto do garáže a jde spát. Asi za hodinu zazvoní policajti a ptají se ho: „Kde jste byl asi tak před hodinou?”
„Kde bych byl. Doma, spal jsem.”
„Vy máte červenou Felicii?”
„No, to mám.”
„A mohl byste nám ji ukázat?”
Chlápek vezme klíče, dojde ke garáži, zvedne vrata a tam stojí policejní Forman s blikajícím majáčkem.

Dva rybáři si po úspěšném lovu zajdou společně do restaurace.
„Máte rybu?” zeptá se pan Horáček.
„Ano, máme.”
„Tak mi ji přineste.”
„A mně taky,” připojí se pan Holub, „ale musí být čerstvá.”
Vrchní přitaká, odchází a cestou hlásí do kuchyně: „Dvakrát rybu, a tu jednu čerstvou, chlapci!”

Chlápek potká v baru ženskou. Po několika skleničkách a tancích to vypadá, že spolu stráví noc. Cestou domů autem se na něj ta slečna koukne takovým psím pohledem a povídá: „Musím se ti k něčemu přiznat. Ta podprsenka, co mám, je vycpaná.”
„V pohodě,” bere to nový přítel s klidem, „na tom přece nezáleží.”
„Ne,” kaje se pořád hříšnice, „já myslim opravdu vycpaná. Jsem plochá jako prkno, opravdu tam vůbec nic nemám.”
„No nevadí,” odvětí chlápek. „Já se ti vlastně taky musím přiznat. Víš, já ho mám jako mimino.”
Po chvilkových rozpacích se na sebe usmějou, že na tom vlastně nezáleží a že si stejně můžou dobře užít. Tak dojedou k ní domů, dají si ještě skleničku a začnou se svlékat. Ona si sundá podprsenku a skutečně, je tak plochá, že se jí dají počítat žebra. On si sundá kalhoty a spodky, a mezi nohama se mu houpe klacek až někam pod kolena.
„Uff,” vydechne přítelkyně úžasem. „Neříkal jsi, že ho máš jako mimino?”
„No vždyť - pětačtyřicet čísel a dvě a půl kila!”

Pán přijde do restaurace a objedná si polévku, ve které najde dlouhý, mastný vlas. Okamžitě si zavolá číšníka a povídá: „Pane vrchní, v polívce byl tenhle vlas!”
„Jak je to jenom možné?” podiví se vrchní. „Celému personálu přece při té úplavici vlasy vypadaly!”