Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Číšník nese hostovi jídlo.
„Co to je?!” zlobí se zákazník. „Šiška, čtyři bukvice, zmuchlaný kapesník...”
„Ale pane,” namítne číšník, „vždyť jste si to sám vybral - Tajemství Rumcajsovy kapsy!”

Číšník se ptá hosta: „Dáte si kávu se smetanou nebo bez?”
„Co blázníte, člověče, proč bez?” diví se zákazník. „Nejsem vegetarián!”

Dva muži vyjdou pozdě v noci z restaurace a vidí, jak jim v dálce mizí zadní světla posledního autobusu.
„Co budeme dělat, tady taxíky nejezdí, jak se teď dostaneme domů?” běduje jeden.
„Víš co?” navrhne ten druhý. „Jsou tu garáže dopravních podniků, vlezeme tam a jeden autobus si vypůjčíme.”
„Tak dobrá. Ty běž pro autobus a já zatím budu hlídat.”
Kolegáček tam vleze a když se půl hodiny nic neděje, vydá se ten první za ním.
„Co se děje?” ptá se.
„Ale, nemůžu najít dvaadvacítku. Budeme muset ukrást třicet čtyřku a vystoupit u kostela!”

Ženská sedí vedle cizího chlápka na baru. Najednou, zničehonic chlápek hrozně kýchne, vytáhne kapesník, rozepne poklopec, vytáhne toho svého a pečlivě ho utře, zandá zpátky a zapne poklopec, jakoby nic. Ženská totálně vydřená, ale přeci jen je dobře vychovaná, tak mlčí, že si toho chlapa radši nebude vůbec všímat.
Za chvíli chlápek kýchne znovu, stejně hlasitě, a vše se opakuje. Ženské už se skoro zvedá kufr, ale ovládne se. Když se to celé stane potřetí, už nevydrží a zeptá se: „Promiňte, pane, ale třikrát jste kýchnul a pokaždé jste si pak vyndal úd a otřel ho. Mohu vědět, proč?”
„Jo, jasně, paní,” povídá chlapík. „Víte, pokaždé když kýchnu, vyvolá to u mě orgasmus.”
„Ale to je hrozné,” vytřeští ženská oči. „A co na to užíváte?”
„Pepř.”

Chlápek přijde do baru a v ruce drží malou želvu. Ta je šíleně potlučená. Jedno oko má namodralé, dvě nohy zafačované a celý krunýř omotaný lepicí páskou. Hospodský se chlápka ptá, co s tou želvou je.
„Nic. Tahle želva je akorát hrozně rychlá. Schválně, dáme závod o stovku, váš pes a moje želva. Zaveďte svého psa na jeden konec sálu, jděte na druhý a zavolejte ho. A moje želva tam bude dřív než váš pes.”
Hospodskému se to zdá zajímavé, tak si plácnou. Postaví svého psa na jeden konec sálu, dojde na druhý a hvízdne. Jenže chlápek najednou vezme svoji želvu do ruky, hodí ji přes celou místnost k hospodskému a povídá: „Říkal jsem, že tam bude dřív než ten pes!”

Paní studuje v restauraci jídelní lístek, přistoupí úslužný číšník a ptá se: „Objednáno?”
„Ne, jenom kafe,” zrudne ženská, „a nejsem nána!”

„Pane vrchní,” zneklidní host, „co se to venku ozývá za střelbu?”
„Objednal jste si přece cikánskou pečeni, ne?”

Vzpomínají v hospodě dva staří kamarádi: „Pamatuješ, Karle, jak jsme spolu jeli vlakem?”
„Jak bych na to mohl zapomenout,” zvolá kamarád. „Ty jsi tenkrát vystrčil hlavu, já zadek a lidi si mysleli, že jsme dvojčata!”

Přijde opilec do zpovědnice, sedne si a nic neříká. Farář vedle ztratí trpělivost a lehce zakašle. Nic. Trochu víc zakašle. Zase nic. Začne tedy ťukat na stěnu, aby už se konečně hříšník projevil a něco řekl.
Z druhé strany se ozve: „Ťukáš zbytečně, tady taky není hajzlpapír!”

„Pane číšníku,” oznamuje štamgast, „ve vaší hospodě se cítím jako doma.”
„To nás těší,” mne si ruce čísník, „a z čeho tak usuzujete?”
„Ani u vás si mě nikdo nevšímá, když křičím, že mám hlad!”