Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Muž s hodně velikým břichem stál před mateřskou školkou. Z okna se vyklonila mladá učitelka a zeptala se: „Čekáte dítě?”
Muž se usmál a zdvořile odpověděl: „Ne, to mám od piva.”

Snaživá žačka vymyslela básničku a recituje: „U nás doma máme tři malinké kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí všechny.”
Učitelka ji pochválila, později přišli hosté z okresu a děvčátko recituje: „U nás doma máme tři malinké kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí dvě z nich.”
„Ale vždyť jsi říkala, že máte tři kočky!”
„Ano, ale jedné z nich se už otevřely oči!”

Zvířátka jsou už znuděná z toho nicnedělání, a tak se jednou na své schůzi dohodnou, že si budou vyprávět vtipy a toho, komu se všichni nezasmějou, sežerou.
První vypráví medvěd, řekne super vtip, všichni se smějou, jenom želva pořád stojí, povytahuje tu svoji mrňavou hlavu a ne a ne se zasmát. Tak tedy medvěda sežerou.
Další vypráví liška, řekne pěkný kameňák, všichni se válejí smíchy po zemi, jenom želva pořád nic. Tak sežerou i lišku.
Pak přišla řada na zajíce, ten řekl vtip, že se zvířata mohla zbláznit. Všichni se smějou, a to se konečně zasměje i želva se slovy: „Dobrý, to bylo dost dobrý, medvěde.”

„Dežo, kde bydlíš?”
„Všude, kde se dá!”

Chlápek sbalí slečnu v baru, náramně si rozumí, a tak se nakonec rozhodnou, že pojedou na noc ke slečně domů. Doma si otevřou šampaňské, chlápek si sundá triko a jde si umýt ruce. Za chvíli si sundá kalhoty a zas si jde umýt ruce. To už slečna povídá: „Ty jsi určitě zubař!”
„Jo, jak jsi to poznala?”
„No, pořád si meješ ruce.”
No, o hodinku později leží společně unaveni v posteli a ona zas říká: „Hele, ty jsi určitě skvělej zubař!”
Chlápek se tak skromně zatváří a říká: „No jo, asi jo, jsem skvělej zubař, jo, máš pravdu. A jak jsi na to přišla?”
„Snadno. Vůbec nic jsem necítila.”

Vyskočí parašutista z letadla a - co čert nechtěl - padák se neotevřel. No a jak tak padá, přemýšlí, jestli se zabije, nebo ne (no, asi ano), najednou vidí, že proti němu zespodu letí člověk. Promne si oko, nechápe, ale opravdu. No a když se míjí, tak na něj zakřičí: „Héj, jak to tam dole vypadá?!”
A on jen ve spěchu odpoví: „Já nevím, já jsem z plynárny...!”

„Dneska jsem potkala muže, který ti byl velice podobný!”
„No a co?”
„Uchopil mě za ruku a já mu dala facku!”
„Správně jsi udělala. A co bylo dál?”
„Pak mě objal a políbil!”
„A to jsi ho udeřila podruhé?”
„Ne, to jsem už poznala, že to nejsi ty!”

Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
„Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?”

Bůh stvoří zemi, na ní různé národy a mezi nimy i Švýcary. Přijde Bůh do Švýcarska a ptá se Švýcara: „Líbí se ti země, kterou jsem ti stvořil?”
A Švýcar se svým stále zachmuřeným ksichtem říká: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá, co by ještě chtěl. Švýcar řekne: „Chtěl bych vysoké a stále zasněžené hory.”
A Bůh mu stvoří Alpy. Pak se ptá: „Teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět nevrle odpovídá: „Nééé!”
Tak se ho Bůh ptá: „A co bys ještě chtěl?”
Švýcar říká: „Já bych jestě chtěl, aby mezi horama byla nádherná jezera.”
Tak Bůh stvoří v Alpách nádherná jezera s křišťálovou vodou a ptá se: „Tak, teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět dí: „Nééé!”
Bůh se ptá: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar říká, že by chtěl krásné zelené louky plné krav.
Tak Bůh stvoří krásné zelené louky a na nich se pasou spousty nádherných krav a zeptá se Švýcara: „Už ti to konečně stačí?”
Švýcar odpoví: „No jóó!”
Tak si Bůh, celý vyčerpaný tím tvořením, sedne na louku a říká Švýcarovi: „Jsem nějak unaven, nadoj mi sklenici mléka!”
Tak mu Švýcar nadojí sklenici mléka, Bůh se napije, osvěží se a odchází. Švýcar se za ním rozběhne a křičí: „Moment, počkat!”
Bůh se otočí a zeptá se Švýcara: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar odpoví: „No přeci frank za to mléko!”

Do banky vběhne ozbrojený lupič v masce a říká: „Všichni na zem! Pokladní ke mně!”
Přišla vystrašená pokladní, lupič si rozepl zip, vytáhl ptáka a řekl: „Kuř!”
Pokladní usilovně kouří... Vtom si lupič strhl masku a praví: „Aha! Tak přece to jde! A doma nemůžeme, cóó?! Doma nám je to protivný...!”