Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přijde jeptiška do lékárny a chce si koupit antikoncepční pilulky. Lékárník se na ni udiveně dívá: „Vy, jeptiška, chcete antikoncepci?”
„Ta není pro mě, ale pro mou nejmladší dceru!”

Přivede Mojžíš vyvolený národ k moři a zavolá si šéfa managementu a ptá se ho, kde jsou lodě.
„Prominou, šéfe, jaké lodě?”
„No ne, došli jsme až k moři, tak se teď ptám, kde jsou lodě.”
„Tak to já nevím. Doprava nebyla moje starost. Já mám na starosti management a reklamu.”
„A poslouchej, ty pitomče, doprava to není management, jo? Jak sis to představoval v praxi? Že já jdu s celým vyvoleným národem, mám v patách faraónovu armádu, dojdu až k moři a tady nebudou lodě. Jak sis představoval, že se přes to moře dostaneme, ty idiote? To sis myslel, že já máchnu holí nebo co, moře se rozestoupí a my projdeme suchou nohou, nebo jak?!”
„Tak to samozřejmě ne, šéfe. Ale kdyby to dokázali, tak jim garantuji dvě stránky ve Starém zákoně.”

Po výbuchu v kosmetické továrně přijde houf žen k nebeské bráně a tam narazí na svatého Petra. Všechny ženy chtějí samozřejmě do nebe, a tak musí podstoupit zkoušku.
„Která z vás měla pohlavní styk dřív, než byla plnoletá, odchod!” vyhlásí svatý Petr.
Zvedne se polovina žen a odchází do pekla.
„Která z vás byla byť jen jedinkrát nevěrná svému muži, odchod!”
Zvedne se zbytek kromě jedné a také míří směrem k peklu.
Najednou svatý Petr volá: „Hej, vy, vraťte se ještě! Tu hluchou s sebou vemte taky!”

Někdo klepe na dveře.
„Kdo je?”
„Jehovisti.”
„A co chcete?”
„Popovídat si.”
„A kolik vás je?”
„Dva.”
„Tak si popovídejte...”

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”

Pan katecheta vypráví: „A pak přišel Bůh s andělem k Abrahámovi.”
„Prosím,” hlásí se Otík, „já vím, jak se ten anděl jmenoval.”
„Opravdu,” vrtí hlavou velebníček, „jak tedy?”
„Můj tatínek říkal, že když se sejdou tři chlapi, určitě je jeden z nich Novák.”

Dva muži se potkají v nebi a povídají si, jak se tam dostali. Jeden praví: „Já jsem umrznul.”
Druhý chlap ho polituje a povídá: „No, mě trefil šlak. Když jsem dorazil domů dříve, moje manželka ležela nahá v posteli, na stole lahvinka, kolem rozházené věci, tak jsem se rozzuřil a začal toho chlápka hledat. Hledal jsem v posteli, pod skříní, pod stolem, v koupelně, ale nikde nikdo. Tak jsem z toho zkolaboval.”
První muž se ušklíbne a říká: „No vidíš, ty debile, kdyby ses byl podíval do lednice, tak jsme oba naživu!”

Na břehu Mrtvého moře sedí na mole Maria s Josefem a houpají nohama ve vodě. Okolo se čachtají děti. Před nimi se prochází po hladině smutný Ježíš a vzlyká: „Já se chci taky koupat!”

Přijde ženská do kostela, jde hnedka za farářem a říká mu: „Otče, já jsem zhřešila.”
Kněz ji vybídne: „Pojď dozadu a řekneš mi, jak.”
V zákristii jí sundá podprsenku a zeptá se: „Takhle jsi zhřešila?”
„Víc,” odpoví žena.
Farář jí šáhne mezi nohy a zajímá se: „Takhle jsi zhřešila?”
A ona povídá: „Víc.”
„Tak to je fantazie,” libuje si farář, strčí jí ho tam a povídá: „Takhle jsi zhřešila?”
„Ještě víc,” sténá při tom hříšnice.
Farářovi už to začne pořádně vrtat hlavou, a tak se jí zeptá: „A jak jsi, prosím tě, mohla ještě víc zhřešit, to mi teda pověz!”
A ona: „Nakazila jsem ho...”

Porodní babka, která zaslouženě odrodila stovky dětí, přijde do nebe a svatý Petr ji přemlouvá: „Ty jsi byla taková starostlivá a dobrá, zůstaň ještě na zemi a pomáhej ženám v bolesti, stejně tak jako dosud. Jen ty to umíš tak dobře.”
Porodní babka na to: „Víš, svatý Petře, nemohu se již více dívat, jak ženy trpí a otcové dětí si mezi tím užívají.”
„To není problém,” mávne rukou svatý Petr, „zařídím, aby při každém tvém porodu otcové dětí trpěli stejně jako rodičky.”
Tak se babka vrátí nazpět a hned ji volají k porodu. Žena se svíjí v bolestech na posteli a manžel sedí u okna, chlastá pivo a příšerně se chechtá.
„Vás nic nebolí?” ptá se ho udiveně babka.
„Ne, mě ne,” odpoví muž, „ale podívejte se ven z okna na toho kominíka - svíjí se na té střeše, jako kdyby byl v posledním tažení!”