Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Kněz se vydal zahrát si golf. Najal nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz vyzkoušel druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu.
Když se ani napopáté kněz nedostal blíž než sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel: „Otče, prosím vás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?”
„To je tak, synu,” praví velebný pán. „Chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že se jí člověk při golfu dobře naučí.”
„To ano,” povzdechne si poskůček. „Pokud je nosičem!”

Zemřel papež a samozřejmě jde do nebe. Zaťuká na bránu a z ní vykoukne svatý Petr.
„Jméno?” zeptá se dost stroze.
„Svatý Otec.”
Svatý Petr projede na terminálu databázi a zavrtí hlavou: „Je mi líto, ale nikdo takový do nebe jít nemá.”
„Tak zkuste Jan Pavel II,” naléhá příchozí.
Bez výsledku: „Ne, ani ten tady není.”
„Tak zkuste... jo... zkuste Wojtyla, Karel.”
A svatý Petr opět: „Ne, nikdo takový v počítači není, pane.”
„To snad není možné!” rozčílí se papež. „Celý život si odříkám, snažím se jít příkladem, stamiliony lidí dole na zemi mě uctívají a vy mě teď nechcete pustit do nebe? Jak si to představujete? Co to má znamenat?”
Svatý Petr spiklenecky zamrká a ukáže prstem: „Koukněte támhle nahoru, zdraví vás skrytá kamera!”

Mladý kněz měl před prvním kázáním trému, a tak mu starý farář poradil, aby si dal na kuráž deci vína. Po kázání se mladý přišel zeptat, jak se to starému líbilo, a ten pokrčil rameny: „No, napoprvé to nedopadlo nejhůř, ale stejně jsi se dopustil tří chyb. Předně jsem ti řekl deci a nikoliv litr. Dále... Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. A třetí chyba: Na závěr se říká Amen, a ne Ahoj!”

Přijdou dvě jeptišky do řeznictví a jedna říká: „Dva párky, prosím.”
Druhá ji zatahá za hábit: „Kup tři, jeden sníme!”

Chlápek se vydal na výlet do džungle. Jednoho rána se probudil s takovým tím divným pocitem a kouká, kolem něj v kruhu stojí desítky zmalovaných domorodců s luky v rukou. Hlasitě pronese: „Tak, a jsem v prdeli!”
Najednou se z nebes ozve hluboký hlas: „Ale ne, nejsi! Vidíš toho velkého s tím červeným malováním v obličeji? Dojdi k němu, směle mu vraž nůž do břicha a on zemře.”
Chlápek nic neváhá, hbitě přiskočí k červeně zmalovanému domorodci a prudkým pohybem utopí svůj nůž v jeho břiše. Vzhlédne k nebesům: „A co teď, Bože?”
Shůry se ozve: „No, tohle byl jejich náčelník. Teď jsi v prdeli!”

Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
„Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
„A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
„Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
„Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
„A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
„Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
„Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
„Všechny?” ptá se biskup.
„Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
„Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
„To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”

Ťuky ťuk na dveře: „Nám se, Smolíčku Pacholíčku, nemusíš bát otevřít. My jsme Svědci Jehovovi!”

Matka představená přijímá do řádu novicku a provádí ji celým klášterem. Přivede ji do zvonice a ukazuje jí, jaký mají krásný nový zvon. Novicka v úžasu odpoví: „Paráda!”
Potom jí matka představená ukazuje kostelík s krásným vyřezávaným oltářem a novicka zase nadšeně reaguje: „Paráda!”
Nakonec ji matka představená přivede do její skromné komůrky s tvrdou postelí, s klekátkem na modlení, bez světla. A novicka zase: „Paráda!”
Matce představené už je to divné, a tak se jí zeptá, jestli umí také nějaké jiné slovo.
„No, třeba soulož,” odpoví novicka.
„Co to je?” ptá se udiveně matka představená.
„Paráda!”

Jedna sedmnáctka otěhotněla a lékař jí odmítl provést interrupci.
„Podívej, zůstaneš tady a až děcko porodíš, podstrčím ho jiné ženě a řeknu jí, že měla dvojčata,” navrhl.
Když ten den přišel, zrovna v nemocnici nebyla žádná jiná rodička. Jediným dalším pacientem byl kněz. Doktor se rozhodl nebojácně dodržet slovo. Zanedlouho se kněz probral z narkózy a doktor mu říká: „Nevím, jakým zázrakem je to možné, ale porodil jste syna. To on byl příčinou vašich bolestí břicha.”
Kněz byl dojat zázračnou událostí a radostně přislíbil syna vychovat. O mnoho let později, když ležel na smrtelném loži, si dal syna zavolat a vysvětlil mu jeho zázračné zrození: „Tak vidíš, synu. Já nejsem tvůj otec, ale tvoje matka. Biskup Michal je tvůj otec!”

Mrouskali se dva v koupelně. Najednou zazvonil telefon a pán domu říká: „Jaroušku, já jdu vzít telefonek, ale ne aby ses mi udělal! Počkej na mne.”
Dotelefonuje a vrátí se. Koupelna je ale pocákaná semenem.
„Ale Jaroušku, vždyť jsem ti říkal, že máš počkat a neudělat se!”
„Já jsem taky čekal! Jen jsem si upšoukl.”