Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.” Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet.
Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí: „Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.”
Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí: „Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.”
Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli: „Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.”
Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí... Tabule ve čtvrtém patře je překvapující: „Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.”
Tady mají dámy to, co hledaly, ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém... Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno: „Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.”

Ptají se paní Molavcové: „Copak jsi dostala od manžela k desátému výročí svatby?”
Paní je zavede k oknu a ukáže: „Vidíte támhle na parkovišti to béžové Porsche? Tak přesně v tom odstínu mi dal deset kapesníků!”

„Představte si, paní,” vykládá plnoštíhlá dáma své kolegyni, „byla jsem v tom novém fitnesscentru, vlezu tam na váhu a... taková neomalenost! Víte, co bylo na lístku, který vypadl? Váha je určena pouze pro jednu osobu, jeden z vás musí sestoupit.”

„Proč jsi dala manželovi facku?”
„Říkal, že budou přízemní mrazíky a koupil mi teplou podprsenku!”

Na ulici stojí tři ženské a vykládají si o nemocech a o bolesti.
„Největší bolest, jakou jsem zažila,” začne první, „bylo braní krčních mandlí.”
„To nic není,” odporuje druhá. „Počkej, až budeš rodit, to je bolest.”
„Jděte obě někam,” říká nakonec třetí. „Největší bolest je praní prádla!”
„Co blbneš,” diví se obě, „vždyť pereme skoro každý den.”
„No jo,” povídá ta poslední, „ale jen počkejte, až vám povolí závěr u podprsenky a spadne vám koza do ždímačky. To je žůžo!”

Bože, dej mi moudrost, abych pochopila svého muže.
Dej mi lásku, abych mu odpouštěla.
Dej mi trpělivost pro jeho nálady.
Protože, Bože, kdybych se modlila, abys mi dal sílu, ubila bych ho k smrti!

„Představ si,” vypráví paní Macháčková přítelkyni, „manžel se mi vrátil z hospody až k ránu a ten bordel, co nadělal!”
„A proč to neuděláš jako já?” radí jí kamarádka. „Můj přišel v noci, já se vzbudila a zeptala se: To jsi ty, Honzo?”
„A to pomohlo?” zeptá se paní Macháčková zaraženě.
„Jo,” povídá kamarádka, „on se totiž jmenuje Martin!”

Povídají si dvě kamarádky: „Co jsi vybrala manželovi k narozeninám?”
„Vkladní knížku.”

„Vidět tě nahou,” prohlásil muž, „umřu štěstím!”
„Vidět tě nahého,” na to krasavice, „umřu smíchy!”

Paní Jonášová cestuje autobusem, podřimuje, když tu nastoupí parta opilých tatíků. Paní ani neotevře oči, nasaje alkoholový odér a zvolá: „Pepo, ty už jsi doma?”