Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Rozhořčený otec se rozkřikne na dceru a manželku: „A vy dvě si už taky o sobě přestaňte myslet, že myslíte!”

Ráno leží manželé v posteli a žena se ptá: „Prosím tě, Karle, co se ti to v noci zdálo? Vždyť jsi mě pořád fackoval a nadával mi do sviní!”
„Mně se nic nezdálo,” ujistí ji manžel, „já jsem vůbec nespal!”

„Drahá,” volá manžel na ženu z kuchyně, „kde je ten čaj?”
„Prosím tě, ty nikdy nemůžeš nic najít,” povzdechne si nad jeho nepraktičností ženuška. „Čaj je přeci nahoře v lékárničce, v piksličce od kakaa s nápisem Sůl!”

Vykoupaný muž se před zrcadlem utírá ručníkem a ptá se: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo má největšího čůráka na světě?”
„Já,” ozve se manželka z pokoje.

Manžel usedá k polévce. Náhle se zarazí a ptá se ženy: „Co říkáš té mouše v talíři?”
„Nic, stejně by mi nerozumněla.”

Manželé sedí v divadle, kde je řeč o madame Pompadoure. Paní neví, kdo to je a ptá se manžela. Ten to také neví.
„Tak se někoho zeptej, ne?” zlobí se žena. „Třeba tady toho pána, co sedí vedle.”
Muž se zeptal a pán odpoví: „Madame Pompadoure? Rokoková koketa!”
Manžel si to nechal pro sebe, ale manželka urguje odpověď: „Tak co říkal?”
„Ale, copak já vím,” krčí rameny vyzvědač, „strašně koktá!”

Vrátí se žena od lékaře a oznamuje muži: „Tak si představ, že mi doktor předepsal na mou nemoc změnu vzduchu. Co ty na to?”
„Tak to máš štěstí - právě hlásili, že se obrátil vítr!”

Na jedné párty jsem si povídal s pěknou blonďatou slečnou, zatímco se manželka vykecávala s hostitelkou v jiné místnosti. Omluvil jsem se a šel pro něco k pití. Když jsem se vracel, koukám, že tam manželka stojí a povídá si s tou blondýnkou. Protože vím všechno o bojové strategii manželek, radši jsem se schoval do hloučku lidí a nenápadně se přibližoval, abych hovor vyslechl.
Blondýnka zrovna pyšně říkala: „Právě jsem si povídala s nejhezčím chlapem, co tady je, ale zrovna se zvedl a ani nevím, kam zmizel.”
A moje žena na to odpověděla s ledovým klidem: „Nejspíš zmizel proto, že mě viděl vejít. Je to můj manžel.”

Karel pozval svého kolegu k sobě domů, aby spolu natřeli člun. Když dorazili, hned ve dveřích objal a políbil ženu a ptal se jí, jak se měla. U večeře jí pochválil jídlo, zas ji políbil a řekl jí, jak ji miluje. Když pak na dvorku natírali člun, Pepa se ho zeptal, jestli si nemyslí, že se manželce věnuje nějak moc.
„Ani ne, Pepo. Víš, začal jsem s tím asi před půl rokem, a od té doby je náš vztah jako znovuzrozený. Nemůže to být lepší, vůbec se nehádáme.”
Pepa si řekl, že to tedy taky zkusí. Když večer dorazil domů, hned v předsíni manželku objal, pořádně políbil a řekl jí, jak ji moc miluje. Ona se mu vycukla, dřepla na zem a začala usedavě brečet. Tak se jí Pepa ptá, proč brečí. A ona: „Tohle je nejhorší den mýho života! V krámě mně ukradli peněženku, malej Jarouš se natloukl na kole a je v nemocnici, praskla vana a zatopila sousedy, a teď ještě ty přijdeš domů opilej!”

Ze starých nástěnných hodin vystřelí kukačka a napere to přímo do skleněného lustru, ten je v okamžiku napadrť.
„Drahá,” volá v té chvíli muž na svou polovičku, „říkala jsi, že nás ty kukačkové hodiny z bazaru vyšly až neskutečně lacino?”