Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Ztroskotá loď. Jako jediný se zachrání Angličan a vlny ho vrhnou na pustý ostrov. Když ho po deseti letech najdou, zjistí, že na tom ostrově postavil tři baráky. Tak se ho ptají, co je to za domy.
„Ten první, to je dům, ve kterém bydlím,” vysvětluje zručný trosečník.
„A ten druhý?”
„To je klub, do kterého chodím.”
„No, a ten třetí?”
„To je klub, do kterého nechodím.”

Sedí lord v baru a hází do sebe jednoho panáka za druhým. Vidí ho přítel, přisedne k němu a hned se vyptává, co ho jako trápí. Lord smutně pokývá hlavou a říká: „Předevčírem mi umřela teta a odkázala mi jeden milion liber.”
Kamarád na to hned, ať si to tak nebere. Vždyť teta byla sice příjemná stará paní, ale tohle by měl pořádně oslavit a ne takhle truchlit. Milion liber je přeci milion liber. Lord povídá: „No jo, ale včera mi umřel strýček a odkázal mi dva miliony liber.”
Kamarád, že už to vůbec nechápe. Vždyť tím spíš by měl přece oslavovat až do rána, pořádně to roztočit a tak. Lord do sebe smutně kopne dalšího panáka a zklamaně prohlásí: „No jo, akorát dneska, dneska jako když utne.”

Přiřítí se rozzlobený lord do klubu a řve na druhého lorda: „Vy jste mi spal s mojí ženou!”
Lord vytáhne diář a klidně odvětí: „Ano, to je pravda.”
Nepříčetný paroháč znovu zařve: „A prý to bylo u mě v ložnici?!”
Druhý lord znovu koukne do diáře a konstatuje: „Ano, to je taky pravda.”
První je už úplně nepříčetný a řve: „A co mi k tomu ještě řeknete?!”
Druhý lord vytáhne potřetí diář a praví: „Špatně přiráží.”

Sluha vejde do pokoje a oznamuje: „Sire, je tady pojišťovák od Lloydu. Přišel se vás zeptat, zda nechcete uzavřít životní pojistku.”
„A jakou výhodu by to pro mě mělo?” zvažuje lord.
„Pro vás žádnou,” vysvětluje sluha, „ale lady by v případě vašeho úmrtí dostala nemalou částku.”
„Tak lady by dostala nemalou částku?” zamračí se lord. „Jean, běžte se ho zeptat, zdali by mě nemohl raději odjistit!”

Lord sedí ve svém pokoji a přikazuje sluhovi: „Jean, přiložte do krbu.”
„Bohužel, sire, není čím.”
„Dobře, Jean, přiložte mou vzácnou vykládanou komodu.”
„Je mi líto, sire, ale spálili jsme ji předevčírem.”
„Tak přiložte mou cennou sbírku knih.”
„Tou jsme topili včera.”
„Dobře tedy. Obětuji to nejcennější, co mám. Přiložte mého loveckého psa.”
„Bohužel, sire. Shořel hned po vaší lady.”

Lord provádí přátele zámkem a ukazuje jim své lovecké trofeje. Mezi hlavami je i hlava s podivným úsměvem.
„To je taky váš úlovek?” optá se jeden zvědavec.
„Ano, tchyně. Do poslední chvíle si myslela, že ji budu fotografovat.”

Lord se vrací ve značně podroušené náladě domů. Ulehne do postele a vedle sebe do sklenice dá své skleněné oko. V noci má však velikou žízeň, poslepu nahmatá sklenici a hodí obsah do sebe.
Ráno se probudí a něco ho tlačí v dolní části těla. Zavolá tedy sluhu, aby se podíval, co tam má. Ten koukne a povídá: „Hrůza, vaše lordstvo. Někdo vám kouká ze zadku!”

Jeho Lordstvo se jednoho dne koupe ve vaně a najednou zvolá: „Jean, rychle zavolejte lady, ať sem ihned přijde!”
Tak Jean zavolá a lady, celá uřícená, přiběhne: „Co si přeješ, drahý?”
„Ale už nic,” odvětí zklamaně lord. „On jenom plaval.”

Po víkendu si v klubu vyprávějí lordi své zážitky.
„Já strávil celý víkend na letním sídle se třemi sestrami,” povídá lord James.
„Oh, to musela být nuda,” soucítí s ním nejbližší osazenstvo.
„Ani bych neřekl. To nebyly moje sestry!”

Lord, který cestoval do zahraničí, požádal svého advokáta, aby ho ihned informoval o výsledku jeho soudního sporu. Advokát mu poslal telegram: „Pravda zvítězila.”
Lord telegrafoval obratem nazpět: „Ihned podejte odvolání!”