Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Lord Webster nemá rád příliš mnoho slov. Jeho sluha William se mu v tom dokonale přizpůsobil. Zvolá-li jeho pán ráno: „Snídaně!”, William přinese snídani, teplou vodu na mytí a osušku, vykartáčuje oblek, vyčistí boty, pomůže Jeho lordstvu s oblékáním a nechá přistavit kočár. Jednoho rána se však z ložnice ozve neobvyklé: „Nemocen!”
William příliš dlouho nepřemýšlí a odchází z domu. Když se vrátí po hodině zpět, ptá se ho Jeho lordstvo dotčeně, kde byl.
„U lékaře, vyzvednout léky, objednat notáře kvůli poslední vůli, nechat vytisknout parte a zajistit pohřeb.”

Vrátí se lord neočekávaně ze služební cesty a co nevidí. V jeho křesle sedí Jean, má na sobě jeho župan, kouří jeho doutníky a pije jeho whisky. Lord se rozhořčeně zeptá: „Jean, nechtěl byste si ještě posadit mou manželku na klín?”
Jean pokrčí rameny: „Taky jsem o tom přemýšlel, ale předešel mě zahradník.”

Stařičký lord se doprovázen sluhou prochází parkem. Najednou povídá: „Boltone, budu čurat.”
Sluha mu ho vyndá a jeho lordstvo se ptá: „Boltone, je už venku?”
„Ano, pane.”
„A čurá?”
„Ne, pane.”
„Tak ho schovej.”
Sluha mu ho schová a jdou dál. Po chvíli se lord ptá: „Boltone, je venku?”
„Ne, pane.”
„Tak proč čurá?”

Lord sedí na terase a čte Timesy, když se ozve ohromná rána: „Jean, co to bylo?”
„Sire, přijela sovětská delegace a naši vystřelili dělovou salvu,” oznamuje sluha.
„Aha.”
A po chvíli další rána: „Jean, co to zas...?”
„Ale sire, sovětská delegace, salva!” připomíná mu Jean.
Lord rozhořčeně vykřikne: „Pchá, břídilové, netrefí se první ranou!”

Lord se prochází ve své zahradě a najednou vidí v písku na pěšině napsáno: „Lord je vůl!”
Okamžitě zavolá Scotland Yard a nechá vyšetřit, kdo je pachatelem. Inspektor mu druhý den sděluje: „Nebyla to voda, ale moč vašeho zahradníka a rukopis je vaší manželky.”

„Lorde, co to včera u vás bylo za kravál?”
„Ale, neschopný sluha. Všechno kvůli jednomu dopisu.”
„Zapomněl ho poslat?”
„Ne, zničit.”

Potkají se dva cikáni a jeden říká: „Hej Fero, viděl jsi ten film Cikáni jdou do nebe?”
„Ne, neviděl,” odvětí Fero. „A viděl jsi ty ten film Cikáni jdou do roboty?”
„Ne, já na sci-fi nekoukám.”

Přijde cikánka k doktorovi a povídá: „Pane doktore, já už nevím, co mám dělat. Deset harantů doma, další na cestě...”
Doktor se jen pousměje a vytáhne ze šuplíku balíček kondomů. Cikánka přijde druhý den znovu: „Pane doktor, děkuju vám. Včera jsem to dala starýmu do polívky a devět harantů pochcípalo smíchy, jaký mu to dělalo u zadku bubliny...”

„Šli jsme se ženou pro šminky,” vypráví kamarádům Dežo, „ale nakonec jsme se na to vykašlali.”
„Copak, dokázals jí to vymluvit?”
„Ne, cestou nás oba zmalovali skíni!”

Jde skín po břehu řeky a najednou vidí cikánku Eržiku, jak pere prádlo. Vezme placatý kámen, hodí žabku přes celou hladinu, trefí ji do hlavy a ta lehne mrtvá do trávy. Vtom vyběhne ze křoví cikán Dežo a křičí: „Ty hajzle, vždyť jsi mi zabil pračku!”
Skín nevinně rozhazuje rukama: „Co já, vodní kámen ti zabil pračku!”