Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Dežo skáče na parašutistickém výcviku s letadla a před výskokem se ptá poručíka: „Pane poručík, a co mám dělat?”
„Zatáhni za tuhle šňůrku, otevře se ti padák.”
„A když se neotevře?”
„Tak zatáhni za tu druhou a otevře se ti záložák.”
„A když se neotevře ani ten?”
„Tak roztáhni ruce, mávej s nima a křič: Já jsem pták Fénix!”
Po chvíli Dežo vyskočí, zatáhne za šňůrku a nic. Zatáhne za druhou a zase nic. Tak jen roztáhne ruce a letí dolů. Poručík to všechno pozoruje a pomyslí si: „Už je po něm.”
Sedne k pilotovi, letí směrem zpátky do hangáru a po chvíli se vedle kabiny objeví Dežo, mává rukama a křičí: „Pane poručík, jaký to jsem pták?”

Dežo volá na Hrad: „Haló, slyšel jsem, že tam máte volné místo.”
„Dežo, ty ses zbláznil?”
„To ne, ale jestli je to podmínkou, tak můžu!”

Jde policajt a vidí cikána s malým děckem a to děcko si hraje s cigošovým přirozením. Policajt nadává: „Kurňa, Dežo, to se nestydíš chovat tak nemravně před tím malým děckem?!”
„Pane policajt, jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná - co jsem měl tomu ubohému děcku dát na hraní? Snad ne břitvu!”

Vidí cikán, že k nim jde policista, tak povídá ženě: „Hele, řekni, že nejsem doma. A kdyby to tu chtěl prohlížet, tak mu podrž - já se zatím schovám pod postel.”
Stane se tak, policista odejde. Cikán, samá modřina, vyleze zpod postele a dá ženě facku s vysvětlením: „Říkal jsem ti, abys mu podržela, a ne tak mocně přirážela!”

Ulicí utíká Dežo a táhne s sebou dva kufry. Vtom ho zastaví policajt: „Co to táhnete v těch kufrech?”
„Abych řekl pravdu, ještě nevím!”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

Honí cikána skinheadi a ten se před nimi schová do synagogy. Je tam dva dny, pět, týden. Pak přijde rabín a udiveně se zeptá: „Člověče, co tady děláte?”
Cikán vysvětluje: „No, honili mě, tak jsem se tady schoval.”
„No jo,” praví rabín zamyšleně, „ale kde jste se myl, kde spal a co jste vlastně jedl?”
Cikán odpoví: „Ale - támhle v tom kýblu byla dršťková polívka, tak jsem to sněd.”
„Člověče,” spráskne ruce rabín, „vždyť to nebyla žádná polívka, ale obřízka za loňský rok!”

Vzkaz od britských imigračních úředníků: Pokud nejsi blondýn, neuvidíš Londýn!

V porodnici: „Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?”
„Dežo.”
„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.”
Druhý den: „Tak co? Už máte nějaké jméno?”
„Mám. Bangladežo!”

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozejk. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozejk nepůjčí.”
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozejk určitě nepůjčí.”
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít, povídá: „Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozejk nechaj.”