Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Jeden velmi zbožný rabín se odebral na věčnost a členové jeho obce začali vyzývat Hospodina, aby jim dopřál zahlédnout, co jejich rabín v nebi dělá. Jejich prosba byla vyslyšena, ale ke své hrůze spatřili rabína s překrásnou blondýnkou na klíně. Volají na něj: „Rebe, rebe, jak jen můžeš! Ty, který jsi byl celý život tak svatý...”
„Pochopte to,” vysvětluje rabín. „Ona není má odměna, já jsem její trest!”

Přijde se Žid poradit za svým rabínem a svěřuje se mu: „Moje dcera se chce vdávat, ale otec ženicha požaduje deset tisíc věna! A ty já nemám. Mám jenom pět tisíc. Co mám dělat?”
„Já ti poradím,” povídá rabín. „Vem těch pět tisíc a zrcadlo, běž za otcem toho ženicha, ukaž mu je před zrcadlem a řekni: Tady je těch deset tisíc.”
„No jó,” namítne Žid, „ale já mám těch pět tisíc v tom zrcadle!”

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslechu farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectvím všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, že ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína.
„Tak co?” ptá se policejní komisař. „Hrál jste ferbla?”
Rabín pokrčí rameny: „Jak jsem mohl sám hrát ferbla?”

„Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?”
„Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes.”
„A proč?”
„Protože se tam seběhlo mnoho lidí.”
„A co tam ti lidé dělali?”
„Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra.”
„Že odvedli mého bratra? A pročpak?”
„Falšoval prý směnky.”
„Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového.”
„No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového!”

„Poslechnou, Bondy. Co by dělali, kdyby jich v poušti přepadl lev?”
„Vzal bych kvér a zastřelil ho.”
„Ale co, kdyby kvér neměli?”
„Tak bych vytáhnul pistoli.”
„Pistol by taky neměli.”
„Potom bych vzal dýku a probod bych ho.”
„Co kdyby neměli ani dýku?”
„Sundal bych kožich a nacpal mu ho do chřtánu.”
„Prosím jich, Bondy, v poušti, v tom hicu, a kožich?”
„Poslechnou, Khon, komu vlastně voni fanděj? Mně, nebo tý bestii?”

Američan, Čech a Rus se hádají o tom, která země má vyspělejší zemědělství. Američan povídá: „V Americe jsme vyšlechtili takovou odrůdu brambor, že je můžeme sklízet dva měsíce poté, co je zasadíme.”
Čech říká: „To nic není, u nás jsme vyšlechtili takovou odrůdu brambor, že je můžeme sklízet už měsíc po zasazení.”
Rus prohlásí: „To u nás se brambory sklízejí druhý den po zasazení.”
„To není možné!” diví se Američan a Čech.
„Je - vy totiž nevíte, co je to hlad,” odpoví Rus.

Tři Skoti sedí u baru. Ten nejstarší říká: „Až umřu, polejte můj hrob tou nejlepší whisky a ať je to alespoň dvanáctiletá.”
Zbylí dva souhlasí: „A poslyš, nebude ti vadit, když nám nejdřív proteče ledvinami?”

V Rusku se ptá zahraniční novinář stařečka: „Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?”
„Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!”

Čech vysvětluje Američanovi, co znamenají barvy na naší vlajce.
„Naše vlajka představuje naše daně. Když o nich mluvíme, tak se červenáme, když nám finanční úřad napíše, že máme nedoplatky na daních, tak zbledeme, a když zaplatíme, tak zmodráme.”
„U nás je to to samé,” povídá Američan, „akorát při tom ještě vidíme hvězdičky!”

V ruském obchodě: „Můžete mi navážit půl kila něčeho k jídlu?”
„Ano, přineste si, navážím!”