Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Slovenský vesničan jede do Anglie a po příjezdu ho začnou neuvěřitelně bolet zuby, takže musí zajít k zubaři. Když tam přijde, ukáže na zub a říká: „Tu.” A zubař mu vytrhne dva zuby.
Když vesničan druhý den potká svého známého, který mu vysvětlí, že „tu” znamená anglicky „dva”, zařekne se, že si na to slovo bude dávat pozor. Zuby se však zase brzy ozvou, a tak jde vesničan znovu k zubaři. Když mu chce ukázat bolavý zub, pro jistotu na něj ukáže a řekne: „Ten.”

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: „Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?”

Poklidný saloon na Divokém Západě. Vejde pistolník, dá výčepnímu na hlavu meloun, odejde na 10 kroků, meloun sestřelí a řekne: „I am Johnny!”
Za chvíli vejde další pistolník, dá výčepnímu na hlavu broskev, odejde na 20 kroků, broskev sestřelí a řekne: „I am Billy!”
Za další chvilku přijde Pedro, dá výčepnímu na hlavu minci, odejde na 100 kroků, ustřelí mu hlavu a řekne: „I am sorry!”

„Proč nosíš vyhrnuté rukávy, když si je potom musíš zase sdělat?”
„Nemusím.”
„A jak si potom utíráš nos?”

Dva Italové emigrovali do Spojených Států, i se svými manželkami. Oba si našli místo u stejné firmy. Giuseppe večel vysedával po hospodách, ale Giovanni chodil do večerní školy, učit se americké dějiny a zlepšovat angličtinu. Po první hodině přišel ráno do práce a povídá: „Giuseppe, víš, kdo to byl George Washington?”
„Ne, to nevím.”
„No, první prezident Spojených Států. Víš, když budu chodit do té večerní školy, naučím se americké dějiny a dostanu občanství.”
O pár dní později zase ráno v práci Giovanni povídá: „Giuseppe, víš, kdo to byl Abraham Lincoln?”
„Ne, nemám tušení.”
„To byl šestnáctý americký prezident a zastřelili ho v divadle.”
Jeden kolega už nedokáže snášet prezidentskou historii a řekne: „Hej, Giovanni, víš, kdo to je Antonio Lorenzo?”
„No, to nevím!”
„Chlápek, kterej každej večer šuká tvoji starou, když sedíš ve večerní škole!”

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se ho na to teda zeptal a Tom mu zprávu potvrdil. Říkal, že jí za pár měsíců bude jedenadvacet.
Bankéř, zkušený a vzdělaný muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy takový stařík těžko uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a prohlásil, že se hned odpoledne po někom porozhlédne.
Po pár měsících se ti dva znovu potkali. Bankéř se ptá: „Jak se má ženuška?”
„Žena je těhotná,” hrdě oznamuje Tom.
Bankéř, spokojený, že byla jeho rada účinná, vyzvídá: „A co ta najatá pomoc?”
Farmář bez zaváhání odpověděl: „Ta? Ta je taky těhotná!”

Povídají si tři ženský, která má chlípnějšího starýho. První říká: „Ten můj prasák mě šuká, i když mám krámy.”
Druhá na to: „To nic není. Ten můj mě při krámech ošuká i vylíže.”
A třetí: „To je slabota. Ten můj dobytek mě při krámech vošuká, vylíže a s tou držkou od krve jde ještě strašit děti!”

Když Němci dobývali Rusko, setkali se dva a jeden říká druhému: „Včera jsem měl perfektní babu, božsky jsem si zajebal.”
Druhý: „Ano? A taky ti ho vykouřila?”
První: „Ne, už neměla hlavu...”

Baví se dva kamarádi: „Člověče, já měl včera ale blbej sen. Spím a najednou ke mně ve snu přijde takový hnusný trpaslík a začal mě lákat na záchod. A pořád na mě: Pojď chcát, pojď chcát... No a ráno jsem se probudil a měl jsem pochcanou celou postel.”
Druhý den: „No, hele, včera to bylo to samé. Zase se objevil a: Pojď chcát, pojď chcát... Já ráno zase v mokru.”
„Tak víš co? Jestli zase přijde, tak mu řekni, ať dá pokoj, že už jsi byl.”
Třetí den: „No, zase přišel: Pojď chcát, pojď chcát... Já na to: Nejdu, už jsem byl. A on: Nevadí, tak pojď srát...”

Pepek dává Mařce jakýsi divný balíček. Cosi tím prosakuje a vůbec je to jakési neforemné. Ale co, Mařka konečně dostala dárek, tak se raduje a rozbalí to. Kouká, krabice je plná zakrvácených chlupatých kousků kdovíčeho. Mařka vyjekne na Pepka: „Probůh, co to je?”
A Pepek s mírně podroušeným pohledem klidně odpovídá: „No co, je jaro, tak jsem ti natrhal kočičky!”