Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Přijde zaměstnanec za vedoucím a říká: „Dávám výpověď, už nebudu dělat pod nulou!”
„Ale vždyť podle teploměru jsou plus dva!”
„To je mýlka, já myslel dělat pod Pepou Kalianků!”

V zájmu vlastního zdraví se pan Vomáčka rozhodl, že bude jezdit do zaměstnání na kole. Z autobusu ho uviděl kolega a nestačil se divit, proč si s sebou veze ještě jedno kolo. V práci mu to nedalo a šel se ho zeptat: „Já teda chápu, že chceš něco udělat pro svý zdraví, ale proč se prosím tě vláčíš ještě s jedním kolem?”
„To máš teda krátkou paměť. Copak už nevíš, že jsem vždycky u radnice přestupoval?”

Holič se ptá zákazníka: „Je to tak dobře?”
A zákazník říká: „Trochu delší, prosím!”

Zaměstnavatel zírá do žádosti o výpověď: „To jste u nás dlouho nevydržel, pane Novotný. Jen týden a už odcházíte!”
„Nevydržel jsem dlouho, ale dost!”

„Proč máš na výplatní pásce odměnu za úklid?”
„To víš, oni se mnou všechno vymetou!”

„Tak si představ - cenu za bezpečnost práce dostal Tonda Hranáč a to dokonce dvakrát!”
„???”
„Čím je od práce dál, tím se cítí bezpečnější!”

Chlápek vrací kolegovi po roce stovku.
„Jen si ji klidně nech, kvůli stovce nebudu přece měnit svůj názor na tebe!”

Pošlou Pepu na školení o mírách a váhách a po návratu ho zavedou do laboratoře, aby ukázal, co se naučil. Zváží osazenstvo a hlásí: „Vedoucí 75 kilo brutto, zástupkyně 65 kilo netto.”
„Proč každý jinak?”
„Oni nás učili, že s pytlem je to brutto a bez pytle netto!”

V obchodním domě uvidí ředitel mladého muže, jak sedí a čte si noviny: „To je skandál - kolik vyděláváte?”
„Deset tisíc!”
„Tady je máte a ať už vás tu nevidím!”
Muž odejde a ředitel se ptá: „Kde dělal?”
„Nikde, to byl zákazník a čekal, až přivezou ty módní ponožky!”

Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví ho na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla.
Konstruktéři na to čumí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři počítají a počítají. Zesílí křídla, postaví letadlo na rampu a nakopnou to. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se křídla.
Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád mele svou: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři zase počítají a lámou si hlavy. Zesílí křídla znovu, postaví letadlo na dráhu. Nabírá rychlost, už se odlepuje a najednou prááásk! Zase se ulomí křídla.
Konstruktéři šílí, rvou si vlasy, jen vrátný furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři se ale naštvou a říkají: „Hele, vrátnej, drž už hubu! Když jseš tak chytrej, běž to spravit sám!”
„Ale bezevšeho, pánové.”
Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátnej je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane.
Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on říká: „Žádná genialita v tom není. Já dřív dělal ve fabrice na toaletní papír a tam, co to bylo děrovaný, se to nikdy neutrhlo.”