Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Dal jsi mu ten nůž?”
„Ano.”
„A co říkal?”
„Auuu...”

„Správná žena má být o Vánocích jako ryba,” mudruje pan Vocásek.
„Jak to myslíš?” zajímá se Bořek Karásek.
„Má držet hubu a mít penízky.”

Chlápek vybírá dárek k Vánocům: „Máte něco levného, užitečného a hezkého?”
„Třeba tady kapesníčky,” ukazuje ochotně prodavačka, „pro koho to máte?”
„Pro manželku.”
„Tak to bude určitě překvapená.”
„To jo,” souhlasí ženáč, „ona myslí, že dostane pod stromeček kožich!”

Slavnostně vyzdobený vánoční stromeček, všude uklizeno, z kuchyně se line vůně štědrovečerní večeře, zkrátka vánoční pohoda. Ale - na stropě je přibitá skoba a na ní visí starší paní. Ve dveřích stojí manželský pár v tichém zděšení.
Ticho přeruší až manžel: „Teda ta tvoje máma je ale formát, lepší vánoční dárek mi snad ani nemohla dát!”

Vrací se pán tramvají ze Silvestra, když ho jemně upozorní jedna dívka: „Pane, kouká vám z poklopce kousek přirození!”
„Jó, děvenko,” povzdechne si pán, „to není kousek, ale bohužel celé!”

Blíží se Vánoce a na policejní stanici jsou na stáži policisté z Vietnamu. A protože je náčelník lidumil, navrhne, aby si ty tři rákosníky vzali chlapi domů. Našli se i tací.
Po Novém roce se velitel ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem...”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr!”

Tři si povídají o tom, co udělají s vánočními odměnami. První říká: „Pracuji v německé bance. Z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.”
Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler. Za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.”
Třetí praví: „Já pracuji na finančním úřadu a za vánoční odměny si koupím svetr.”
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?”
Finančák odpoví: „Zbytek mi na něj přidají rodiče!”

Paní šeptá manželovi do ouška: „Kocourku, k Vánocům bych si přála koně.”
Muž odvětí: „A musí to být anglický plnokrevník, nebo ti stačí půl kila točeného?”

Ve čtyři hodiny ráno zvoní telefon u profesora. Profesor zdvihne sluchátko a tam se ozve: „Spíš?”
„Spím,” odpovídá ospalý profesor.
„A my se, kurva, ještě učíme!”

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním? Najednou si vzpoměla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí: „Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.”
Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda. Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.
Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme. Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.
Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by... a když jsou ty Vánoce. Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla: „Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!”