Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Pepíčku,” zlobí se učitelka, „pročpak jsi přišel pozdě do školy?”
„Protože jedna paní ztratila tisícikorunu.”
„A tys jí pomáhal hledat, viď?”
„Ne,” zašklebí se klučina. „Stál jsem tam a čekal, až odejde!”

Přijde učitel do třídy a osloví děti: „Moje kuřátka, popřípadě kuřáci a kuřačky...”

Paní učitelka řekne dětem, aby si na zítra donesly svá zvířátka a ukázaly, co je naučily. Druhého dne vyvolá Aničku a ta má pejska. Řekne: „Popros.”
A pejsek: „Haf! Haf!”
Paní učitelka na to: „No dobře, Aničko. Další půjde Honzíček.”
Ten má papouška a řekne: „Ahoj.”
A papoušek: „Ahoj.”
Paní učitelka na to: „No, ještě lepší. A teď Pepíček.”
Ten má hada. Vezme ho, roztočí a práskne s ním o lavici. A had: „Sss!”
„No, co to je!” zlobí se učitelka.
Pepíček škemrá: „Ještě jednou, paní učitelko!”
Vezme hada, roztočí ho, práskne s ním o lavici a had: „Sss!”
„Co děláš, Pepíčku?!” rozčílí se učitelka. „Nech toho!”
A Pepíček zase prosí: „Ještě naposledy, paní učitelko!”
Vezme hada, roztočí, práskne s ním o lavici a had: „Ssskákal pes!”

Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Nejkratší práce měla jen jednu větu: „Bože, jsem těhotná, ale s kým?”

Profesor při přednášce náhle přeruší výklad a praví: „Pánové tam vzadu, kdybyste se o kopané bavili trochu tišeji, a vy, slečny tam v prostřední řadě, kdybyste luštily křížovku trochu klidněji, tak by se vašim kolegům v první lavici určitě spalo lépe.”

Přišla paní učitelka do třídy a říká: „Dnes budeme mít test z přírodovědy o tom, co nám dávají zvířata. Tak třeba ty, Honzo - co nám dává pštros?”
„Peří,” odvětí Honzík.
„Dobře,” uzná kantorka a pokračuje: „Teď ty, Simone - co nám dává slepice?”
Simon odpoví: „Vajíčka.”
„Správně,” pochválí ho učitelka. „A co ty, Vašku - co nám dává kráva?”
Vašek vykřikne: „Domácí úkoly!”

Přijde učitel do třídy a zeptá se: „Tak děti, tato místnost má 15 metrů čtverečních a sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů. Kolik je mi let?”
Všichni údivem otevřou pusu dokořán, vůbec nevědí. Až se přihlásí Pepíček: „Čtyřicet osm.”
„Výborně,” září matikář, „jak jsi na to přišel?”
„No, já mám doma bratrance,” vykládá žák, „tomu je dvacet čtyři a táta říká, že je napůl debil...”

„Milé děti,” zdůrazňuje starý kantor, „pamatujte si, že kdo jinému jámu kopá, je hrobař.”

Školní třída je na návštěvě v papírně a průvodce všem pokyne: „Vezměte si na hlavu přilby.”
„Proč?” diví se žáci.
„Posledně tu spadla dvou lidem na hlavu cihla,” vypráví jim hrůznou příhodu zaměstnanec papírny. „Chlapec neměl na hlavě přilbu a zahynul na místě, dívka přežila.”
„Já tu dívku znám,” zvolá Pepíček, „chodí v přilbě pořád dokola a stále se směje!”

„Na co chodit do školy?” zlobí se Pepíček. „Svačinu si můžu sníst i doma!”