Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„Tak děti,” povídá paní učitelka v druhé třídě. „Dneska si uděláme takovou zvláštní hodinu. Na pravou stranu třídy půjdou ti, co vědí, jak se dělají děti a na levou stranu ti, co to nevědí.”
Přihlásí se Dežo: „A ti, co už mrdali, můžou si jít ven zakouřit?”

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”

Atraktivní studentka přijde před zkouškou k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: „Udělala bych cokoliv, abych zítra tu zkoušku udělala.”
Profesor vytáhne obočí: „Cokoliv?”
Studentka si přisune židli k jeho stolu a ztiší hlas: „Ano, cokoliv.”
Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: „Skutečně cokoliv?”
Studentka se k němu nakloní a vášnivě mu zašeptá do ucha: „Skutečně cokoliv!”
Profesor se k ní také nakloní a zašeptá jí do ucha: „Mohla byste... studovat?”

Pepíček pod katedrou obhospodařuje učitelku a ta ho chválí: „Pepíčku, máš za výbornou. Je vidět, že ses doma pilně připravoval!”

„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka.
„Voda,” povídá Mařenka.
Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.”
Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!”

Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.”
Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!”

Stěžuje si paní učitelka otci jednoho žáka: „Váš syn se mě před celou třídou nahlas zeptal, jestli bych se s vámi nevyspala!”
„Já vím,” odvětí pán. „Protože ale nepřinesl žádnou odpověď, tak se jdu zeptat sám.”

Ptá se profesor studenta: „Co nám můžete říci o vlivu dědičnosti?”
„Když se dítě podobá otci, je to dědičnost. Když sousedovi, je to vliv prostředí.”

Učitel se ptá žáka: „Kde leží Afrika?”
„Na mapě.”

Matfyzák přijde na přednášku asi o půl hodiny později a když vstoupí do třídy, profesor se ho zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: „Pane profesore, já se vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě, a tak abych stihnul vaši přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, když mi náhle na náměstí Republiky chcípnul.”
Profesorovi se to nechce věřit, ale nechá ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když pět minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá: „Tak co, pane kolego? Taky vám na náměstí Republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy?!”
Student rozhodí rukama: „Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na náměstí Republiky musela tramvaj zastavit, protože tam leželi dva chcíplí koně!”