Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?”
Pes praví: „Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?”
„Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece být nemusím!”

Jde chlap za totáče po Václaváku a řve: „Zkurvený režim, zkurvený režim!”
Uslyší to dva policajti a hned ho berou: „Zatýkáme vás pro hanobení našeho socialistického zřízení.”
„No dovolte,” ohradí se chlap, „já přirozeně myslel kapitalistický režim.”
A policajti na to: „Kdepak, nás neoblafneš. My moc dobře víme, který režim je zkurvený!”

Rádio Jerevan vyhlásí hádankářskou soutěž. Otázka pro první týden zní: „Ivan a Nataša jdou po poli, vtom přiletí včelka Trajdalka a vlétne Nataše pod sukni. Kam zabodne žihadlo?”
Po týdnu Rádio Jerevan hlásí: „Přišlo nám 3428 vesměs oplzlých odpovědí, jen jedna byla správná. Včelka Trajdalka samozřejmě bodne Ivana do ruky!”

Za minulého režimu místní televize objevila člověka, který se osobně potkal s Fučíkem. Tak se k němu rozjedou natočit rozhovor. Když přijedou na místo, ptají se dotyčného, kdy se se soudruhem Fučíkem setkal.
On začne vyprávět: „No, jednou ráno se podívám z okna a vidím, jak nějaká postava přelézá náš plot. A protože mi ten člověk byl povědomej, říkám si - Je to Julek, není to Julek? Potom ta postava přeběhla náš dvorek a zase jsem si říkal - Je to Julek, není to Julek? Tak jsem zavolal na Gestapo, a byl to Julek!”

Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli ještě mají volná místa.
„Bohužel,” omlouvá se recepční, „už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány.”
Turista to vzal, přijde na pokoj, seznámí se se spolunocležníky a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném včetně politiky a mají celkem protistátní názory. Turista se je snaží zarazit: „Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?”
Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, strčil recepčnímu do ruky dvacku a říká mu: „Prosím vás, přineste nám přesně v devět tři čaje.”
Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. Juknul na hodinky a povídá: „Tak vy mi nevěříte?”
Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká: „Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje.”
Dvě minuty nato se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát. Druhý den odpoledne se turista vrací z města, vejde na pokoj a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.
„Sebrali je, že vedli protistátní řeči,” oznamuje pokojská.
V turistovi je malá dušička: „A myslíte, že mě taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi.”
Pokojská říká: „Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil!”

Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já - jsem - Venca, dělám - támhle - v - JZD - a - zrovna - tady - orám - pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já - jsem - myslivec, dělám - v - tomhle - lese - a - zrovna - tady - seruu!”

Stavěla se škola, ale po dostavbě se zřítila. Zvláštní komise začala vyšetřovat. Šla nejdříve za cihlou. Cihla říká: „Já, cihla do ruda pálená, mě chcete obvinit?”
Pak šli za pískem: „Já, písek dělnickýma rukama prosypaný, mě chcete obvinit?”
Nakonec šli za cementem a ten už z dálky volá: „Mě nemůžete obvinit, já tam vůbec nebyl!”

Prezident Svoboda šel v osmašedesátém k zázračnému rabínovi a prosí ho: „Poraďte mi, moudrý rabíne, jak zbavit ČSSR okupačního vojska?”
„Na to jsou dva způsoby, přirozený a nadpřirozený.”
„A jaký je ten přirozený způsob?” vyzvídá Svoboda.
„Když přijde archanděl Gabriel a ohnivým mečem vyžene okupanty z vaší země.”
„A jaký je pak ten nadpřirozený?”
„Když odejdou sami!”

Ptá se paní učitelka dětí ve škole: „Tak, dětičky moje, kdo mi poví nějaký slavný výrok nějaké významné osobnosti?”
Hlásí se Janička: „A přece se točí - Galileo Galilei.”
Jiříček se přidá: „Učit se, učit se, učit se - Lenin.”
Pak povídá Pepíček: „Do prdele, tyhle hodiny se nám do gazíku nevejdou - maršál Malinovskij na Staroměstském náměstí v roce 1945!”

Jano přijde na družstvo a povídá: „Předsedo, já jsem vaši dceru Máňu... nó, ehm, tóó...”
Předseda na to: „Když se to stalo, stalo se. Teď si ji však musíš vzít za manželku.”
„Oj, to ne,” zděsí se družstevník, „já jsem ji přejel traktorem!”