Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Po letech se baví dva bývalí záklaďáci: „Tomáši, měl jsi během základní vojenské služby nějaké nesplněné přání?”
„Jasně. Aby mě každé ráno v jedenáct hodin budila osmnáctiletá blondýnka polibkem!”

Přijde voják do hospody. Dá si tři, čtyři piva. Za dvě hodiny vstoupí kapitán a přísně se na něj podívá: „Co ty tady?”
„No, dal jsem si dvě blondýnky a servírku.”
A kapitán zaměřil svou pozornost jinam se slovy: „To máš štěstí. Myslel jsem, že jsi šel na pivo.”

Kolem parašutisty prolétne človíček bez padáku.
„Kde máš padák?!” diví se profesionál.
„Na co?” volá zdola frajer. „Já si chci jen skočit na pivo!”

Všech osm Saddámových dvojníků se shromáždilo v jednom bunkru pod Baghdádem. Tárik Azíz přichází do místnosti a povídá: „Mám pro vás dvě zprávy - dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že Saddám přežil další útok, a tak stále máte svoji práci.”
Jeden z dvojníků se ptá: „A co je ta špatná zpráva?”
Tárik odvětí: „Přišel o ruku!”

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”

Generál Sherman navštíví po velké bitvě polní nemocnici. Zastaví se u postele pacienta, jehož hlava se ztrácí v obvazech. Pobočník referuje o jeho zásluhách na bojišti.
„Máte nějaké přání?” ptá se generál.
„Ano,” koktá pacient, „chtěl bych klobásu. Velkou klobásu, dlouhou od ucha k uchu. Mám klobásy moc rád...”
Generál přislíbí: „Dostanete ji, statečný muži!”
„Děkuji, udělal jste mi velikou radost,” odvětí pacient. „Ale já vám nestačil říct, že mám jedno ucho tady a druhé zůstalo u Chattanoogy!”

„Pane veliteli,” hlásí nadporučík Hnízdo, „voják Bukvač vyskočil bez padáku!”
Velitel zvedne oči: „Už zase?”

Parašutista nováček se chystá vyskočit z letadla, ale bez padáku. Instruktor se ho ptá: „A kde máte, vojíne, padák?”
„A na co? Vždyť venku neprší!”

„Vojáci, kdo je blbej, ať si koupí zápisník!” radí mužstvu velitel roty. „Já mám třeba tři.”

Jeden vojín si před bitvou stěžoval seržantovi, že nemá pušku. Seržant povídá: „Vojíne, tady máte násadu od koštěte. Věřte mi, stačí, když namíříte na nepřítele a řeknete: Ratata bum! A uvidíte, že to bude stejné, jako kdybyste měl pušku.”
Protože se na vojně nadřízeným neodporuje, vojín se chopí násady a zalehne v zákopu. Brzy vypukne německý útok. Pěšáci se ženou po pláni. Náš vojín pečlivě namíří, řekne: „Ratata bum!” A vida, nepřátelský pěšák se chytne za břicho a složí se k zemi.
Po pár minutách je bitevní pole prázdné. Jen jeden německý voják jde pomalu směrem k britským zákopům. Vojín míří: „Ratata bum!” A nic!
Znovu zamíří: „Ratata bum!” A zase nic.
Vojín, už na pokraji hysterie, řve dokola: „Ratata bum!” Zuřivě mává násadou od koštěte, ale pořád nic.
Němec vyšplhá na předprseň zákopu, kopne vojína do hrudi a ten se složí. Poslední, co slyší, je, jak Němec klidně povídá: „Vrrrr, tank tank!”