Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Lékař k pacientovi: „Mám pro vás trochu špatnou zprávu. Bojím se, že už nebudete moci pracovat.”
„S tím si nelamte hlavu, doktore. A teď mi řekněte tu špatnou zprávu.”

Ptá se opatrně doktor po operaci: „Pane Kohn, chtěl jste to uříznout nebo obříznout?”
„To druhé, pane doktore!”
„Problém je v tom, že už nemáte ani to prvé!”

Tři mrzáci se procházejí po lese. Slepý, hluchý a chromý. Najednou najdou kouzelnou studánku s nápisem Uzdravující voda. Tak si slepý cákne trochu do očí a zvolá: „Hurá, já vidím!”
Hluchý si cákne do uší a poskakuje radostí: „Jé, já slyším!”
Pak do studánky vjede chromý na vozejku, vyjede zase ven a povídá: „Kurvafix, já mám nové galusky!”

Jde blázen po ulici a táhne za sebou na vodítku cihlu. Vidí ho policajt a řekne si, že si z něj udělá srandu. Přijde k němu a povídá: „Jé, vy máte krásného pejska!”
Blázen na to: „Jste normální?! Nevidíte, že je to cihla?”
Policajt naštvaně odchází, blázen se otočí a říká: „To jsme ho vypekli, viď, Alíku?”

Doktor: „Pane Vodička, nesmíte tolik pít, jinak brzy umřete!”
„Ale pane doktore, v hospodě vidím víc starých ožralů než starých doktorů!”

„Na mě si nemůže žádný z mých pacientů stěžovat,” pochvaluje si jeden lékař.
„Pochopitelně,” souhlasí s ním kolega, „když jsi všem zacpal ústa hlínou.”

V porodnici: „Paní Hudáčková, narodil se vám krásný syn. Tři kila šedesát. Už jsme vám ho i vykostili.”

Přijde chlap k doktorce, ukazuje kartičku zdravotní pojišťovny a ptá se: „Berete tyhle kartičky?”
„Ano, a co vám je?”
„Mám problémy s erekcí, nechce se mi postavit!”
Doktorka si s jeho ozdobou pohraje a najednou překvapeně zvolá: „Vždyť se vám postavil?!”
„No jo, ale já se vlastně neudělám!”
Doktorka provede masáž, muž vyvrcholí a ona potom poznamená: „No vidíte, tak tohle vám udělají v každém veřejném domě!”
„No, to vím taky, ale tam tyhle kartičky neberou a já musím platit!”

Dva astmatici jdou do bordelu, který je v desátém patře. Ve třetím patře se ptá první: „Hhhh, hhh, myslíš, že nám dají?”
„Hhhh, hhhh, co by nedaly!”
Jdou dál a v šestém patře: „Hhhh, hhh, hhhh, hhhhh, myslíš, že nám dají?”
„Hhhh, hhh, hhhhhh, co by nedaly!”
Když jsou v devátém patře, zase se jeden ptá: „Hhhh, hhh, hhh, hhhh, hhh, myslíš, že nám dají?”
„Hhhhh, hhhhh, no, hhhh, hhh, ještě to by mi tak scházelo!”

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”