Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Krásná holka sedí v parku na lavičce a nadává: „Do prdele, do prdele!”
Jde kolem mladej týpek a diví se: „Tedy slečno, taková kráska a tak sprostě mluví - proč?”
„Tak si přisedni,” říká dívka, „já ti to řeknu.”
Týpek si sedne, ona mu něco pošeptá a on na to: „No, do řiti! Zkurvenej život!”
Jde kolem babka, slyší to a hubuje mu: „Copak ti není hanba, před takovou slečinkou takhle mluvit?”
On na to: „Tak si přisedněte a já vám řeknu, proč tak nadávám.”
Stařenka si přisedne, on jí něco pošeptá a ta spustí: „Kurva jedna, pojebanej život!”
Uslyší to dědek, celé se to opakuje, dědek přisedne a babka mu pošeptá: „Ta lavička je čerstvě natřená!”

„Pane Hromádka,” zajímá se pošťačka, „proč vás vyhodili z práce?”
„Kvůli kašli.”
„Jak to?” diví se drbna. „Za to, že jste nemocný, přece nemůžete.”
„No jo, ale já jsem kašlal na práci!”

„Když tě člověk poslouchá, tak by potřeboval naslouchací přístroj.”
„???”
„Ten se dá vypnout!”

Na ulici se potkají dvě kamarádky a jedna se ptá druhé: „Co teď děláš?”
„Průvodce cizincům.”
„Cože,” podiví se první, „ty ovládáš cizí řeči?”
„Ne,” přizná sličná průvodkyně, „ale když přijede do Prahy cizinec, všechno mu ukážu!”

Potkají se dva: „Tak jak to jde?”
„No, tak dvakrát týdně.”
„Ale já to takhle nemyslel. Já chtěl vědět, jak to jde doma.”
„Jo doma? Tak doma vůbec ne!”

Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”

Soudce se na závěr procesu ptá obžalovaného: „Můžete uvést něco na svou obhajobu?”
„Ano, jistě, pane soudce... Ale potřeboval bych trochu času na rozmyšlenou...”
„Dobrá... Dostanete na to pět let!”

Jdou dva policajti po ulici a vidí, jak na rohu stojí ženská, a má v ruce starou zakrvácenou vložku.
„Běž ji zatknout,” přikazuje služebně starší policajt svému kolegovi, „ať tu nebudí veřejné pohoršení.”
Mladý policista zamíří odhodlaně k ženě, chvíli s ní hovoří a vrací se zpět sám.
„Řekl jsem, že ji máš zatknout!”
„Není důvod. Jenom tu prodává starožitnosti. Prý na půdě našla starý krámy po babičce.”

Dvě ženy spolu sdílí 20 let jednu vězeňskou celu. Na svobodu je pouští ve stejný den. Před branami věznice říká jedna druhé: „Stav se dnes večer, abych ti to mohla dopovědět.”

Vyšetřující policista říká lidem od tisku: „No comment, no comment... a můžete mě citovat!”