Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Potkají se dva policajti a jeden ukusuje čokoládu. Druhý se ho ptá: „Kdes ji sehnal?”
„Tam v tom obchodě za rohem.”
„A je tam hodně lidí?” zajímá se natěšenec.
„Ani ne, tak na půl zásobníku!”

Chlap stojí na břehu rybníka, na krku provaz a na něm obrovský kámen. Už se připravuje ke skoku, když k němu přijde policajt a povídá: „Člověče, stůjte! Co blázníte? Co vás to napadlo? Když tam skočíte, budu tam muset skočit pro vás. Než vás vytáhnu, tak se oba promočíme a v týhle zimě dostaneme oba zápal plic. Tak neblázněte, jděte domů a tam se oběste!”

Ptají se policajta, jak mu dopadla zkouška z češtiny. Policajt zklamaně říká: „Hrozně! Neudělal jsem to. Chtěli, abych skloňoval slovo město a já řekl - mně sto, tobě sto, jemu sto...”

Povídá jeden policajt druhému: „Už jsi slyšel, že se náčelník otrávil alkoholem?”
„Vážně? A proč pil otrávený alkohol?”

Podnikatel spěchá z Prahy do Brna, po dálnici jede asi tak něco málo pod 200 km/h. A jak ho policajti uviděli, hurá za ním. Přibližně po desetikilometrové honičce ho zastavili: „Tak pane řidiči, víte, jakého jste se dopustil přestupku?”
„Jel jsem příliš rychle, promiňte, já strašně spěchám.”
„Ne, letěl jste příliš nízko!”

Přijde chlap na konkurz na policajta a oni se ho zeptají: „Kolik je 1+1?”
„Tři.”
„No, to není zase tak špatný, je to skoro správně... Tak další otázka - dva dny v týdnu na P?”
Chlap po chvilce přemýšlení odpoví: „Pozítří a popozítří.”
„No dobře... A víte, kdo zabil Heydricha?”
„To nevím.”
„Tak si to rozmyslete a řeknete nám to příští týden.”
Chlap přijde domů a povídá manželce: „Představ si to, první den a oni mi dají vraždu!”

Stojí policajt před kadibudkou a křičí na jejího dočasného obyvatele: „Zatýkám vás, občane. Vše, co z vás od teďka vyjde, může být použito proti vám!”

Přijde policajt k doktorovi, na hlavě má velikou hnusnou ropuchu a ta povídá: „Podívejte se, pane doktore, co mi to vyrostlo u prdele!”

„A nevšiml jste si náhodou, pane Jaroněk, čísla toho auta, co vás porazilo?” povídá policista při výpovědi.
„Všiml,” odvětí postižený chodec. „Pamatuji si ho, protože jsem si uvědomil, že je stejné jako letopočet narození mé ženy.”
Paní Jaroňková položí manželovi ruku na rameno a vloží se do řeči: „Tak hlavně, že se ti, drahý, nic nestalo. Půjdeme domů a už o tom nebudeme mluvit.”

Policajt si stěžuje kolegovi: „Když mění ten čas na zimní a zpátky, mohli by u toho taky posunout Slunce na obloze, aby mě to pořád nemátlo!”