Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

V tmavé ulici ve stínu velkoměsta došlo k přepadení, jehož hlavní aktér byl neobyčejný slušňák a příjemným hlasem pravil k oběti: „Byl by džentlmen tak laskav a ráčil by poskytnout menší finanční výpomoc hladovému bližnímu bez práce, který nemá vůbec nic mimo pistole, co drží v ruce?”

Ukradne chlap v práci pytel uhlí, a když ho přenáší přes vrátnici, zastaví ho ostraha: „Co to máte v tom pytli?”
Chlap vysype uhlí a povídá: „To je krmení pro králíky.”
„A to vám budou žrát?” diví se hlídač.
„Jo,” přisvědčí zlodějíček. „A když ne, hodím to do kamen!”

„Obviněný,” osloví pana J.K. soudce, „byl jste už někdy trestán?”
Muž přizná: „Ano, pane.”
„A proč?” zajímá se soudce.
Obviněný odpovídá: „Protože mě chytli.”

Vězeň čte dopis z domova a zesmutní. Spoluvězeň se ho ptá: „Stalo se nějaké neštěstí?”
„Žena mi píše, že syn propadl ve škole,” oznamuje zklamaný odsouzenec. „To je pro naši rodinu hrozná ostuda!”

Mr. Canderwood dostal jednou dopis tohoto znění: „Ihned pošli tisíc dolarů, nebo tě vyzradím!”
Poslal. Asi po měsíci došel další dopis: „Ihned pošli deset tisíc dolarů, nebo tě vyzradím!”
Poslal. Zase po měsíci došel další dopis: „Ihned pošli sto tisíc dolarů, nebo tě vyzradím!”
Mr. Canderwood tentokrát poslal poštou objemný balík s dodatkem: „Tiskni si to sám, kdo ti má stačit?!”

Významný mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, kde se měl projednávat jeden velmi zapeklitý případ, když tu se najednou zničehonic ocitl před nebeskou branou. Svatý Petr ho uváděl dovnitř a právník protestoval proti své předčasné, náhlé smrti: „Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Vždyť je mi teprve 35!”
Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do nebeského království, a přislíbil, že se na jeho případ podívá. Vrátil se za hodinu a oznamuje právníkovi: „Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let!”

Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
„Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
„Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
„Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

Na stanici vyslýchají německého banditu, který se podílel na vybrání banky, a samozřejmě jim u toho sekunduje německý překladatel. Začíná výslech.
Policajt: „Kde jsi schoval peníze?”
Tlumočník: „Kde jsi schoval peníze?”
Zloděj: „Neřeknu.”
Tlumočník: „Neřekne.”
Policajt: „Když neřekneš, zavřeme tě na deset let.”
Tlumočník: „Když neřekneš, zavřou tě na deset let.”
Zloděj: „Neřeknu.”
Tlumočník: „Neřekne.”
Policajt: „Když neřekneš, zastřelíme tě.”
Tlumočník: „Když neřekneš, zastřelí tě.”
Zloděj: „No dobře, zakopal jsem je pod kytky za hotelem.”
Tlumočník: „Neřekne.”

Jde vlk po lese a najednou vidí chaloupku a v ní pěknou lišku. I vlezl do chaloupky a s liškou si tak trochu proti její vůli pořádně užil.
Když bylo po všem, liška se na něj s takovým záhadným úsměvem podívá a zeptá se ho: „Hele, vlku. Máš ty vůbec potvrzení, že nemáš AIDS?”
Vlk hrdě odvětí „No jasně.”
A liška na to: „Tak ho můžeš roztrhat...”

Medvěd se vrací unavený domů a najednou slyší králičí zpěv. Říká: „Králíku, prosím tě, přestaň zpívat. Chci si odpočinout.”
„Ano, medvěde, přestanu.”
Medvěd uléhá do postele a zase uslyší králíkův zpěv. Hned se rozčílí a vyběhne z domu. „Králíku, nech toho! Nebo uvidíš!”
„Ano, ano, medvěde! Slibuji!”
Medvěd už usíná a co neslyší - králíkův zpěv! Vyběhne před dům a nikde nikdo. Najednou uvidí králičí uši čouhat z potoka. Vytáhne za ně králíka a králík mu řekne: „Hele, medvěde, les je tvůj, ale nás ryby nech na pokoji!”