Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

Otázka na Rádio Jerevan: „Co bylo dříve, vejce, nebo slepice?”
Odpověď: „Dříve? Dříve bylo všechno - vejce, slepice, maso, cukr...”

Radí zkušený ženáč mladšímu kolegáčkovi: „Musíš umět ženě ukázat zuby!”
„To jsem udělal jen jednou,” odvětí zklamaně mladej, „a zbyly mi jenom dva!”

Policajt zastaví podezřelého řidiče a říká: „Jste ochotný podrobit se zkoušce na alkohol?”
„Jasně, v jaké hospodě to bude?”

Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice, průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to jako mělo znamenat.
„No víte, asi před deseti roky tento rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době šlo jedno místní děvče vykonat potřebu do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan. Okamžitě se do ní zamiloval, z vlaku vystoupil, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky.”
„To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se zatemňováním oken?”
„No, od té doby každý den, kdy projíždí tento rychlík, v té kukuřici vykonává potřebu celá vesnice!”

Jdou ženy na Prvního máje v průvodu a každá nese jedno písmeno z nápisu: „Vše, co máme, pro mír dáme!”
Náhle ta, co nese třetí M, povídá soudružce s dlouhým I: „A ne, aby ses nám zase jako minule ztratila!”

Když NASA poslala první kosmonauty do vesmíru, zjistila, že psací pera nefungují při absenci gravitace. Vyřešením tohoto problému pověřila konzultantskou společnost. Po deseti letech a 12 milionech dolarů Američané mají pera schopná psát v jakékoliv pozici a v rozmezí teplot 0 až 300 Kelvinů. Rusové používají tužky.

Ptá se Pepíčka překvapená maminka: „Odkud máš to dámské kolo?”
„Byl jsem s Evičkou na výletě,” vypráví hoch. „Na osamělé cestičce zavřela oči a řekla: Vezmi si, co chceš. Tak jsem si vzal kolo!”

Z prázdninové cesty.
„Nemáš pocit, že jsme zabloudili?” ptá se žena manžela, který řídí.
„Proč myslíš?”
„Mám dojem, že toho psa jsme přejeli už před půl hodinou.”

Ptá se nóbl dáma v kožešnictví: „Je ta liščí kůže opravdu nepromokavá?”
„Ovšem, madam,” ujišťuje ji prodavačka. „Už jste někdy viděla lišku s deštníkem?”

Otec se synem pozorují hořící dům a malý se zeptá: „Tatí, a nebudou už ta vajíčka hotová?”