Anekdoty, vtipy, vtípky, ftípky, srandičky

„To budou vypráskané a chudé Vánoce,” vzdychá syn poslance. „Táta přišel o čtrnáctý plat!”

O vánočních svátcích: „Babi, co dostal děda pod stromeček?”
„Infarkt.”

Paní učitelka se ve škole ptá dětiček, jaký hezký dáreček by si přály k Vánocům. Dětičky se hlásí ostošest a třepetají ručkama. Paní učitelka vyvolá Toníčka, který se hlásí nejusilovněji.
Toníček radostně vyskočí a už s rozzářenýma očkama vypráví: „Paní učitelko, já bych si přál traktor s velikým valníkem, aby se mi na něj vešlo hodně písku, až si budu hrát za barákem na pískovišti.”
„No vidíš, Toníčku, to je moc hezké přání a jistě se ti splní.”
Pak si všimne, že i Mařenka se hlásí, div si ručku neutřepe, a tak vyvolá i ji. A Mařenka ze sebe hned vysype, až se u toho zajíká: „Paní učitelko, já bych si přála velikou panenku - mrkací, mluvící a ještě aby uměla chodit.”
„No, Mařenko, to je také moc hezké přání. I tobě se jistě splní.”
A tak vyvolává další a další děti, které se snaživě hlásí a dětičky se chlubí svými přáními. Najednou si paní učitelka všimne, že Pepíček v poslední lavici zamračeně sedí, jako jediný se nehlásí a evidentně má paní učitelku na háku.
„Ale Pepíčku, copak ty? Ty nemáš žádné přání?”
„Mám!”
„A copak ty by sis tedy přál?”
„No, paní učitelko, když už to teda musí bejt, tak já bych si přál k Vánocům syfilis.”
„Cože, Pepíčku? No to snad nemyslíš vážně!”
„Ale jo. Když totiž budu mít syfla, chytne to ode mě ségra, od ségry táta, od táty máma a od mámy to chytne pan soused. A tomu to, hajzlovi, přeju, protože mi včera schoval koloběžku.”

Policajt kupuje pro pejska obojek, ale jaksi se nemůže rozhodnout, jaká velikost je zapotřebí.
„Tak přijďte s pejsánkem,” radí prodavačka.
„Co vás nemá, to má být pro něj překvapení na Vánoce!”

„Moje žena má ráda hnědou,” vypráví kamarádům Pepa, „proto jsem se rozhodl, že jí koupím k Vánocům hovno.”

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz.
„Co se ti stalo?” ptají se ho starší kamarádi.
„To je strašné,” naříká mořský vlček, „to je hrozné!”
„Co to s tebou, člověče, udělala?”
„Řekla mi, že žádný Ježíšek není!”

Malý, pětiletý chlapeček se ptá maminky: „Mami, mami, co dostanu letos na Vánoce?”
„No, to máš tak,” odvětí matka, „zlobil jsi a nedostaneš vůbec nic. Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celý příští rok hodný.”
Chlapeček se zavře do pokoje a začne psát: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští rok hodný...”
Chvíli na to kouká, pak to roztrhá a začne znovu: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští měsíc hodný...”
Zase to roztrhá a takhle pokračuje ke dni, půldni, hodině, až nakonec rezignuje.
V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie. Přijde domů, položí před sebe sošku a začne psát: „Ježíši, jestli chceš ještě někdy vidět svou matku...”

Hovory ve školce: „Jaký máš stromeček?”
„Umělý.”
„A byl u tebe Ježíšek?”
„Byl, ale taky umělý.”

„Vím, co jsi dostal letos na Vánoce.”
„A co jsem teda dostal?”
„Nic, letos Vánoce ještě nebyly.”

Je Pepíček ve škole a nakreslí obrázek, který se líbí paní učitelce. Paní učitelka si řekne, že je to nadaný hoch, který umí hezky kreslit a jde za jeho rodiči, aby jim řekla, jestli by mohl jít na uměleckou akademii.
Matka na to: „O tom spratkovi mi ani nemluvte. Před pár dny nakreslil na kotel kosočtverec a dědek si spálil jazyk a manžel penis!”