Anekdoty a vtipy o totalitě a komunistech

Ptá se paní učitelka dětí ve škole: „Tak, dětičky moje, kdo mi poví nějaký slavný výrok nějaké významné osobnosti?”
Hlásí se Janička: „A přece se točí - Galileo Galilei.”
Jiříček se přidá: „Učit se, učit se, učit se - Lenin.”
Pak povídá Pepíček: „Do prdele, tyhle hodiny se nám do gazíku nevejdou - maršál Malinovskij na Staroměstském náměstí v roce 1945!”

Jano přijde na družstvo a povídá: „Předsedo, já jsem vaši dceru Máňu... nó, ehm, tóó...”
Předseda na to: „Když se to stalo, stalo se. Teď si ji však musíš vzít za manželku.”
„Oj, to ne,” zděsí se družstevník, „já jsem ji přejel traktorem!”

Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?”
„Nevím,” krčí rameny mladý Rus.
Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?”
„Ne.”
„A Lenin?”
„Ne.”
„A odkud jste?” zajímá se nakonec profesor.
Mladík hrdě oznamuje: „Z Ulupinska.”
Profesor se obrátí k oknu a tiše si povzdechne: „Nejradši bych se na to tady vykašlal a odstěhoval se do toho Ulupinska!”

Volají na sebe bačové z kopce na kopec: „Jano!”
„Co je?”
„Víš to?”
„A co?”
„Rusové letí na Měsíc!”
„A všichni?”

Hádaly se tři děti policajtů, kdo má nejhloupějšího otce.
První: „Můj otec jel jednou na červenou, zastavil a napařil si pokutu.”
Druhé: „Můj otec jednou sedl do auta a když zjistil, že je opilý, odvezl se na záchytku.”
Třetí: „Můj otec šel jednou do Tuzexu, přeskočil pult a požádal o azyl...”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že Trabant bude přejmenován na Lutherův vůz?”
Odpověď: „V principu ne. Ale je to stále navrhováno, neboť již Luther řekl: Zde stojím, nemohu jinak.”

Paní učitelka se ptá ve škole dětí, co by si nejvíc přáli a Pepíček říká, že by si nejvíc přál, aby do Čech přišli a zase odešli Číňani. Druhý den si přeje to samé a jak to tak bývá, do třetice zas.
Paní učitelce už je to divné, tak se ho ptá, proč si to tolik přeje. A Pepíček jí říká: „Soudružko učitelko, víte, co by to udělalo se Sovětským svazem, kdyby přes něj šestkrát táhli Číňani?”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je zahraničněpolitická situace Sovětského svazu i přes události v Pekingu, Praze, Bělehradu a Bukurešti stále dobrá?”
Odpověď: „V principu ano. Je dokonce výborná ve srovnání s tím, jaká bude už možná příští rok.”

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?”
„Samozřejmě soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a všeho bude dostatek!”
„A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?”
„Samozřejmě, soudruhu, už jsem to vysvětloval!”
„Jé, tak to bude jako za starýho Rakouska!”

Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to máte?”
„Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké Československo.”
Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený.
„A to máte odkud?” ptá se znovu.
„Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv.
Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.”
„Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!”