Anekdoty a vtipy o totalitě a komunistech

Otázka na Rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu cenzura médií?”
Odpověď: „V principu ne. Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že se Bill Clinton a Boris Jelcin zúčastnili závodu kolem Kremlu a Clinton vyhrál?”
Odpověď: „V principu ne. Je ale pravda, že se oba zúčastnili mezinárodního závodu kolem Kremlu. Jelcin obsadil krásné druhé místo, Clinton byl předposlední.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že se Bůh může stát členem strany?”
Odpověď: „V principu ano, ovšem nejdříve by musel vystoupit z církve.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Existuje v Sovětském svazu kontrola pošty?”
Odpověď: „V principu ne, ale dopisy s protisovětskym obsahem se nepřepravují.”

Poradce prezidenta Spojených států zatelefonuje do Kremlu a ptá se na výši průměrného platu sovětského občana. Asi pět minut nikdo neodpovídá, ze sluchátka je slyšet jen šramot a nesrozumitelné, vzrušené šeptání. Potom se ozve zoufalý hlas: „A vy zase diskriminujete černochy!”

V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů už to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Podezřele oblečený člověk, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů kdyby si někdo nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho...” a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu.
Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?”
„Je to ještě horší,” odpoví manžel. „Už jim došly i náboje!”

Na soudružském aktivu se rád nechá slyšet soudruh: „Pátého ledna Lenin řekl: Učit se, učit se, učit se!”
Ohromný aplaus byl utnut nacvičeným gestem řečníka, který pokračoval: „A pátého ledna Lenin řekl...”
A další citát, aplaus soudružstva. Když už uvozovací věta zazněla pošesté, strčil jeden soudruh v první řadě do souseda: „Hele, to je celkem frajer, že si ta data tak dobře pamatuje. Akorát je blbý, že jsou všechna pátého ledna.”
„Drž hubu, vole,” zašeptá soused. „Ten hňup neví, co to V.I. před Leninem znamená!”

Za hluboké totality se konala schůze nižších stranických funkcionářů s vyššími. Když schůze skončila, zeptal se předseda strany: „Tak, soudruzi, máte ještě nějaké otázky?”
Ticho.
„No tak, soudruzi, nebojte se. Odpovíme na všechno.”
Přihlásil se soudruh Pokorný: „Tak já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou k dostání pomeranče?”
Předseda strany se zamyslel a povídá: „Velmi dobrá otázka, soudruhu. Příště vám na ni odpovíme.”
Po čase se opět koná schůze, stejný scénář, ale o pomerančích ani slovo. A opět předseda vybízí k dotazům. Přihlásí se soudruh Novotný a ptá se: „Já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou v obchodech k dostání pomeranče a banány?”
Předseda se opět zamyslí a říká: „Velmi dobrá otázka. Odpověď si musím promyslet, příště vám řeknu více.”
Za nějaký čas se opět koná schůze, o pomerančích a banánech ani slovo, opět vybízí předseda k otázkám. Přihlásí se soudruh Novák a velmi nesměle a s očima plnýma strachu se ptá: „Chtěl bych se tedy zeptat, ale je to jen maličkost. Kde jsou soudruzi Pokorný a Novotný?”

V sovětské armádě si při nástupu jeden voják kýchnul.
„Kto kýchnul?” ptá se velitel.
Nikdo se nepřihlásí, proto velitel vydá rozkaz: „Pervyj rjad sagom v sag pastreljat!”
Ozve se střelba a první řada padne.
„Kto kýchnul?” ptá se znovu velitel.
Opět se nikdo nepřihlásí, proto velitel vydá rozkaz: „Vtaroj rjad sagom v sag pastreljat!”
Padne druhá řada.
„Kto kýchnul?”
Po té hrůze to jeden z vojáků nevydrží a přizná se: „Ja!”
Velitel se spokojeně pousměje: „Na zdarovje!”

Stalin se doslechl, že britská královna zveřejňuje každý rok zprávu o svém zdravotním stavu. Rozhodl se tedy k obdobnému kroku, ale s tím, že ne jednou za rok, ani ne jednou za měsíc, ale rovnou jednou za hodinu bude informovat sovětský lid, jak na tom je.
Zprávy v 6:00 moskevského času: „Stalin se právě vymočil.”
Zprávy v 7:00 moskevského času: „Stalin měl právě stolici.”
Zprávy v 8:00 moskevského času: „Stalin se právě probudil...”