Anekdoty a vtipy o vojácích a válkách

Arabská jednotka dostala nového velitele. Starý mu předává mužstvo, zbraně, proviant a na konec starou velbloudici: „Tu máš, až si budeš potřebovat hrknout. Bude ti dobrá.”
Po čase se touha dostavila a velitel vyhledal velbloudici. Za chvíli se vrátí celý pokopaný a ptá se sluhy: „Používal tvůj starý pán velbloudici, když dostal chuť na ženskou?”
„Ano, pane,” oznamuje sluha. „Jinak to nešlo.”
Velitel se zajímá: „A jak to, prosím tě, dělal?”
Sluha vysvětluje: „No jednoduše. Viděl jste ty dva hrby? Mezi ně si sednul, kopnul ji pravou nohou, a ona už do bordelu trefila sama.”

Na vojenském cvičení začalo hustě pršet. Plukovník říká: „Vojín Vomáčka, skočte se podívat do mého auta, jestli tam nemám plášť.”
Po čtvrt hodině se vrací udýchaný Vomáčka: „Pane plukovníku, plášť ve voze máte!”

Na vojně probíhá představování: „Vojáci, já se jmenuji major Kotek. Pro koktavé Dušan!”

Vojáci jdou do války a velitel jim povídá: „Jdete do války. Buď zůstanete naživu, nebo v boji padnete. Když zůstanete naživu, to je dobrý. Když v boji padnete, budete mít dvě možnosti: Buď vás pochovají a nebo z vás cosi uvaří. Když vás pochovají, to je dobrý. Když z vás cosi uvaří, budete mít zase dvě možnosti: Buď to bude mýdlo a nebo papír. Když to bude mýdlo, to je dobrý. Když to bude papír, máte zase dvě možnosti: Buď to bude papír kancelářský a nebo toaletní. Když to bude papír kancelářský, to je dobrý. Když to bude papír toaletní, máte zase dvě možnosti: Buď vás dají do ženského WC a nebo do mužského. Když vás dají do ženského, to je dobrý, ale když do mužského, pak jste definitivně v pr...”

Přijde Himmler za Hitlerem a povídá mu: „Mám super film na DVD.”
Hitler na to: „Jak se jmenuje?”
„Lidice.”
„Tak mi je vypal.”

Napoleon odpočíval ve svém stanu, když tu náhle vrazil dovnitř sluha a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milion!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
Pak Napoleon odešel a po pár hodinách se vrátil z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile. A Napoleon odpovídá: „Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.”
O pár hodin později opět sluha přiběhne: „Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři miliony!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
A opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest milionů! Tady je vaše červená košile!”
„Ne, Jeane,” zarazí ho Bonaparte. „Jestli jich je šest milionů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.”

Antek a Fantek vedou v hospodě silácké řeči: „Ty, Fantek, kdyby tu teď vlezl Němec, já bych mu dal! Já bysem ho tak dobil, že by letěl až kajsi zpátky ku Berlinu!”
Fantek se nenechá zahanbit: „Antek, já by sem mu tež dal! Tak by sem ho domordoval, že by ho ani jeho muti nepoznala!”
V tom vešel do šenku Němec. Antek a Fantek střelhbitě vletěli pod stůl a zakrývají se ubrusem. Antek šeptá: „Ty, Fantek, co to tu tak smrdí? Ty ses posral!”
„Ja, ja, ale to já ne ze strachu, to já od zlosti!”

„Proč toho Zemana vyhodili od námořnictva?”
„Kapitán vydal rozkaz: Sviňte plachty! a on si sundal kalhoty...”

Václava z Dolní Lhoty odvedli na vojnu. Kluk byl nešťastný, protože byl z domova zvyklý na kozí mléko, a to se tady sehnat nedalo. Hned na první vycházku si domluvil se sousedem, že mu nějakou kozu dovede. Stalo se a Václav si vítězoslavně vede kozu do kasáren, aby už jeho zdraví netrpělo další újmy. U vchodu ho staví dozorčí a nemíní ho se zvířetem pustit dál. Veškeré argumenty selhávají, až dozorčího napadne pádný důvod: „Vždyť je vás na pokoji dvanáct! Kdo vydrží ten smrad?”
„Ale pane kapitáne, vždyť ona si zvykne.”

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”