Anekdoty a vtipy o vojácích a válkách

Na bitevním poli: „Pane plukovníku, mám jedno přání.”
„Mně se můžete svěřit, poručíku.”
„Až válka skončí, chtěl bych odejít z armády...”
„Ale poručíku, proč zrovna vy, takový správný voják?”
„Nerad bych následoval příkladu dalších správných vojáků, kteří narazili na minové pole přede mnou...”

Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Paddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Paddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, soused Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Paddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Paddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Paddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Paddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Paddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Paddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Paddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”

Partyzáni chytnou Němce a začnou si je zapisovat.
„Kak tibja zavut?”
„Was?”
„Hmm, tibja zavut Was.”
Otočí se ke druhýmu: „I kak zavut tibja?”
„Was?”
„Oooo, bratja Wasovci. I kak zavut tibja?” otočí se k dalšímu.
„Was?”
Partyzán se naštve a jednu mu vrazí. Němec se chytne za bradu a zakňourá: „Warum?”
„No vidíš, mě neoblafneš, píšu si Warum.”

Za války vojáci vystříleli vesnici, zachránila se jen malá holka s třemi kulkami v břiše. Jak šel čas, stala se z ním žena, vdala se a měla dvě dcery a syna. Když děti dospívaly, přišla za ní jedna dcera: „Mami, mám problém.”
„Co, jsi v tom?” ptá se matka.
„Né, jen jsem na záchodě vyčůrala kuličku.”
Matka si vzpomene na válku a říká jí, že to nic není.
Pak přijde další dcera a povídá: „Mami, mám problém.”
A matka: „Jsi v tom?”
„Ne, ale vyčůrala jsem kuličku.”
Matka ji také uklidnila.
Pak přišel syn: „Mami, mám problém.”
A matka: „Co je? Musíš se ženit?”
„Né, ale honil jsem si péro a zastřelil jsem kámoše!”

Vojenská posádka - nastoupená rota. Velící důstojník: „Póóózor! Támhleten malej bílej vzadu, vy jste neslyšel rozkaz?”
Vojáci: „Ale to je patník!”
Velící důstojník: „Na jméno jsem se neptal!”

Interview s rolníkem, který sestřelil americký vrtulník Apache: „Letěl mi nad hlavou. Zamířil jsem, vystřelil a sundal ho. Vzápětí letěl další. Zamířil jsem, vystřelil a sundal i toho. Pak mi ale došly náboje, a vrtulníky pořád lítaly a lítaly...”

Protichemické cvičení. Desátník velí: „Masky nasadit! Masky sundat! Masky nasadit! Masky sundat!” Náhle se zamračí: „Růžička, jaktože jste si nesundal masku?!”
„Sundal, pane desátníku!” vykřikne voják.
Desátník se zhnusí: „Fuj, vy jste ale držka!”

Do kasáren přišlo oznámení, že vojínu Růžičkovi zemřel jediný otec. Velitel si zavolá poručíka Olivu a prosí ho, aby mu to řekl, ale nejlépe nějak šetrně.
Poručík zahvízdá nástup a rozkazuje: „Vojáci, kdo má otce nebo matku, udělá dva kroky vpřed... Růžičkááá, vy hovado, kam se to cpete?!”

Na vojenském cvičení bylo hlavním úkolem maskování. Generál na inspekci se najednou rozeřval, když viděl jeden kmen stromu, jak začal poskakovat sem a tam. Nechal si dotyčného zavolat a křičí na něj: „Vojíne, uvědomujete si, jak bylo vaše nezodpovědné chování nebezpečné? V bojové situaci by mohlo stát životy celé jednotky!”
Provinilý lampasák se ospravedlňuje: „Pane, když si ze mě hejno holubů udělalo cvičný terč, zaťal jsem zuby a vydržel to. Když mi dva psi načůrali do bot, řekl jsem si, že už bylo hůř. Ale když mi po nohou vylezly dvě veverky až k rozkroku a jedna řekla: Jeden sníme teď a druhý si schováme na zimu...”

Velitel útvaru se vrátí ze štábu a jeho zástupce mu podává hlášení: „Za vaší nepřítomnosti k žádné mimořádné události nedošlo. Až na jednu zlomenou lopatu.”
„Jakou lopatu?”
„Zlomila se, když jsme pochovávali toho záklaďáka.”
„Jakýho záklaďáka?”
„Uhořel při výbuchu muničního skladu.”
„Jakém výbuchu?”
„Ten jsem způsobil já v opilosti nedopalkem od cigarety.”
„Nechte si už ty fóry, přece vím, že nekouříte ani nepijete!”
„Taky byste začal kouřit a chlastat, kdyby váš starej vodjel na štáb, vy měl jednotku na krku, a někdo vám ukrad Žigula!”