Anekdoty a vtipy o vojácích a válkách

Když Němci dobývali Rusko, setkali se dva a jeden říká druhému: „Včera jsem měl perfektní babu, božsky jsem si zajebal.”
Druhý: „Ano? A taky ti ho vykouřila?”
První: „Ne, už neměla hlavu...”

Jdou dva plukovníci po městě a uvidí pěknou ženskou.
„Zprcáme ji?” navrhne ten první.
Druhý na to: „Jo, ale za co?”

Když jsem byl malý, maminka mi říkávala: „Papej chlapečku, papej, abys vyrostl a vzali tě na vojnu.”
A já vůl žral a žral.

Byli jsme dva, já a Fero... Fero našel granát. Už jsme byli tři: já, Fero a granát. Najednou jsme uviděli plný žebřiňák Němců. A už jsme byli čtyři: já, Fero, granát a plný žebřiňák Němců. Fero hodil granát. Zůstali jsme dva. Já a plný žebřiňák Němců.

Chlápek se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla jako dobrovolník do armády. Kamarád se diví: „Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?”
„No, to jo.”
„A to na to nepřijdou?”
„Už přišli... ale myslíš, že to někdo nahlásí?”

Po aktivu důstojnického sboru odpovídá ruský generál na dotazy svých podřízených.
„Dojde ke třetí světové válce?”
„Je to dost pravděpodobné.”
„A kdo bude naším nepřítelem?”
„No, možná Čína.”
„Ale my máme jen 150 milionů obyvatel, a jich je půl druhé miliardy. Můžeme nad takovou přesilou zvítězit?”
„V moderní válce je důležitější kvalita, ne kvantita. 5 milionů Židů bojovalo v několika válkách proti 50 milionům Arabů, a vždycky vyhráli.”
„A soudruhu generále - máme dost Židů?”

Mladý, čerstvě povýšený důstojník nastoupil v jednotce do Bosny jako součást mírových sil. Kapitán právě přednášel školení o pozemních minách. Mladý důstojník se v půlce přihlásil a ptá se: „Pane kapitáne, když šlápneme na minu, co máme dělat?”
„Standardní postup, poručíku, je vyskočit deset metrů vysoko a rozptýlit se po okolí!”

Syn jde na vojnu, tak mu otec dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal. Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět.
Vtom někdo klepe na dveře. Otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká: „Ty vole, příště, až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla... došel pěšky!”

Chlubí se mladý poručík: „Já jsem byl na vojně u vojenské hudby a beze mě se nehli ani na krok!”
„A cos tam dělal?”
„Tahal buben na vozíku!”

Jde pán po náměstí, tam uprostřed sedí Heidrich a kolem něj spousta pneumatik.
„Prosím vás,” osloví ho kolemjdoucí, „co to tady děláte?”
Heidrich neodpoví, jen ukáže na ceduli u svých nohou, na které stojí: „Reinhard Heydrich - Říšský protektor.”