Anekdoty a vtipy ze života

Slečna se váží na automatické váze. Vhodí korunu, vyjede lístek, ona zavrtí hlavou a sundá si boty. Vhodí další korunu, zase vyjede lístek, ona zavrtí hlavou a sundá si sako. Opět vhodí korunu, vyjede lístek, slečna zavrtí hlavou a sundá si halenku. Pozoruje ji mladík a volá: „Zadržte, odteďka to platím já!”

Jde chlápek po cestě a vidí kočího, jak háže pod koně ležícího na náledí písek.
„Proč pod něj házíte písek?”
„Aby se postavil.”
„To je výborný nápad, můžete pode mě hodit také pár lopat? Možná se mi postaví taky!”

Oznámení na pánských záchodcích: „Prosíme vážené návštěvníky, aby přistupovali blíže k pisoárům, protože to, co drží, je většinou menší, než si myslí!”

Pan Hrádek sedí u křižovatky a chytá lelky. Přijde k němu pocestný a ptá se, která cesta vede do Bezdružic. Hrádek jen zašilhá okem doprava.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,” povídá kolemjdoucí. „Dám vám stovku, když mi ukážete ještě větší lenost, než je tahle.”
„Dobře, strčte mi tu stovku do kapsy!”

„Znám jednoho chlápka, ten má nohy do ó a vůbec mu to nevadí.”
„Jak to?”
„Je totiž analfabet.”

Krásná holka sedí v parku na lavičce a nadává: „Do prdele, do prdele!”
Jde kolem mladej týpek a diví se: „Tedy slečno, taková kráska a tak sprostě mluví - proč?”
„Tak si přisedni,” říká dívka, „já ti to řeknu.”
Týpek si sedne, ona mu něco pošeptá a on na to: „No, do řiti! Zkurvenej život!”
Jde kolem babka, slyší to a hubuje mu: „Copak ti není hanba, před takovou slečinkou takhle mluvit?”
On na to: „Tak si přisedněte a já vám řeknu, proč tak nadávám.”
Stařenka si přisedne, on jí něco pošeptá a ta spustí: „Kurva jedna, pojebanej život!”
Uslyší to dědek, celé se to opakuje, dědek přisedne a babka mu pošeptá: „Ta lavička je čerstvě natřená!”

„Když tě člověk poslouchá, tak by potřeboval naslouchací přístroj.”
„???”
„Ten se dá vypnout!”

Na ulici se potkají dvě kamarádky a jedna se ptá druhé: „Co teď děláš?”
„Průvodce cizincům.”
„Cože,” podiví se první, „ty ovládáš cizí řeči?”
„Ne,” přizná sličná průvodkyně, „ale když přijede do Prahy cizinec, všechno mu ukážu!”

Potkají se dva: „Tak jak to jde?”
„No, tak dvakrát týdně.”
„Ale já to takhle nemyslel. Já chtěl vědět, jak to jde doma.”
„Jo doma? Tak doma vůbec ne!”

Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”