Anekdoty a vtipy o ženách a manželkách

Na ulici stojí tři ženské a vykládají si o nemocech a o bolesti.
„Největší bolest, jakou jsem zažila,” začne první, „bylo braní krčních mandlí.”
„To nic není,” odporuje druhá. „Počkej, až budeš rodit, to je bolest.”
„Jděte obě někam,” říká nakonec třetí. „Největší bolest je praní prádla!”
„Co blbneš,” diví se obě, „vždyť pereme skoro každý den.”
„No jo,” povídá ta poslední, „ale jen počkejte, až vám povolí závěr u podprsenky a spadne vám koza do ždímačky. To je žůžo!”

Bože, dej mi moudrost, abych pochopila svého muže.
Dej mi lásku, abych mu odpouštěla.
Dej mi trpělivost pro jeho nálady.
Protože, Bože, kdybych se modlila, abys mi dal sílu, ubila bych ho k smrti!

„Představ si,” vypráví paní Macháčková přítelkyni, „manžel se mi vrátil z hospody až k ránu a ten bordel, co nadělal!”
„A proč to neuděláš jako já?” radí jí kamarádka. „Můj přišel v noci, já se vzbudila a zeptala se: To jsi ty, Honzo?”
„A to pomohlo?” zeptá se paní Macháčková zaraženě.
„Jo,” povídá kamarádka, „on se totiž jmenuje Martin!”

Povídají si dvě kamarádky: „Co jsi vybrala manželovi k narozeninám?”
„Vkladní knížku.”

„Vidět tě nahou,” prohlásil muž, „umřu štěstím!”
„Vidět tě nahého,” na to krasavice, „umřu smíchy!”

Paní Jonášová cestuje autobusem, podřimuje, když tu nastoupí parta opilých tatíků. Paní ani neotevře oči, nasaje alkoholový odér a zvolá: „Pepo, ty už jsi doma?”

Paní si stěžuje sousedce na muže: „Lehne na mě - usne! Lehnu na něj - dusí se! Lehne na bok - čumí na televizi! Postaví se mu - uteče!”

Ptá se paní Lucka přítelkyně: „Co dělá tvůj manžel?”
„Obchoduje s lehkým topným olejem.”
„A vynáší mu to?”
„Jo. Naposledy mu to vyneslo patnáct let nepodmíněně!”

Dvě kamarádky sedí v restauraci. Najednou přijde poslíček a jedné z nich předá nádhernou kytici. Ta se jukne na přiložený dopis a povídá: „A jéje, ty jsou od toho mého nového. To zase budu mít celý víkend roztažené nohy!”
Kamarádka se zamyslí a pak pokrčí rameny: „Divnej způsob, já je dávám do vázy.”

„To by mě zajímalo, co ženské na chlapech dřív viděly?” nadhodí na dámském dýchánku paní Horáková.
„Kdy dřív?” diví se kamarádky.
„No, než vynalezli peníze, auta...”