Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Přijde žába k fotografovi a povídá: „Já bý sém se chtělá néchát výfotít, álé néšlo bý to udělát, ábých némělá ták vélkóu húbú?”
Fotograf jí pokyne: „Tak se tady posaďte a až řeknu teď, řeknete bonbón.”
Žabka se posadí, a fotograf říká: „Teď.”
Žába otevře pusu: „Ká-rá-mé-lá.”

Jede loď za války do Ameriky, má na palubě hodně pasažérů a není tam kino ani žádný zábavný podnik. Tak tam pozvali kouzelníka, který cestujícím předvádí své triky. Jedna stará paní má papouška a ten při každém triku říká: „To znám, to znám, to je jednoduchý!” A zase: „To znám, to znám, to je jednoduchý!”
Najednou loď najede na minu, vybouchne a papoušek křičí: „To je dobrý, to se ti povedlo, to neznám!” A po chvíli dodá: „To jsem zvědav, jak to dáš zase dohromady?”

„Kamile,” osloví soused souseda přes plot zahrady. „Moje slepice tě jdou poprosit, jestli bys jim zase na neděli nepůjčil kohouta!”

Mladí novomanželé dostali jako jeden z darů mluvícího papouška. Nebyli tím však příliš nadšeni, protože večer papoušek neustále komentoval jejich postelové aktivity. Mladík se naštval natolik, že přehodil přes klec velký ručník a řekl opeřenci, že jestli nepřestane, skončí v zoo.
Druhý den ráno manželé sbalili kufry a ten největší se jim nedařilo zavřít. Manžel povídá: „Miláčku, ty se posadíš nahoru a já to zkusím.”
Tohle nezabralo. Bylo potřeba víko více zatížit, takže žena říká: „Drahý, ty buď nahoře a já to zkusím.”
Tohle také nepomohlo, tak nakonec chlápek navrhne: „Podívej, nejde to. Budeme nahoře oba a pak to zkusíme.”
V tu chvíli začal papoušek zobákem stahovat ručník z klece a přitom si mrmlal: „Zoo, nezoo, tohle prostě musím vidět!”

„Ten papoušek vám vydrží nejméně sto let, to vám garantuji,” ujišťuje obchodník zákazníka.
Pán pochybovačně odvětí: „No, to jsem teda zvědavý!”

Jdou tři želvičky pouští. Jdou rok, dva, tři, a najednou najdou na zemi kelímek. Jedna z želviček povídá: „Nebudeme to brát, kdo by se s tím tahal.”
Jdou dál - rok, dva, tři a ten čtvrtý rok naleznou studánku. Ta jedna povídá: „Milé želvičky, ocitli jsme se v prekérní situaci. Máme vodu, ale nemáme se z čeho napít. Mám nápad. Jedna z nás dojde pro ten kelímek a potom se napijeme.”
Dlouho se žádná želvička nehlásí, až ta jedna řekne: „Já pro ten kelímek dojdu, ale vy mi slíbíte, že se do té doby, než přijdu, nenapijete.”
Želvičky jí to tedy schválily. Čekaly rok, dva, tři, čtyři a ten pátý rok už to nevydržely a napily se ze studánky. A ta želvička, co šla pro kelímek, vylezla z křoví a naštvaně řekla: „Když vám ani nemůžu věřit, tak já nikam nejdu!”

V malém obchodě na venkově byla na dveřích veliká výrazná cedule POZOR, PES! Chlápek, co tam projížděl a šel si pro cigára, vlezl opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starej baset a spí. Tak se zeptal prodavače: „Tohle je ten pes, na kterýho si mají lidi dát pozor?”
„Jo, to je on.”
„No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný. Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?”
„Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali!”

Stojí chlápek před barákem u cirkulárky a řeže na ní psa. Vykoukne z okna soused, totálně šokovaný, a ptá se: „Sakra, chlape, co to děláte?”
„Vidíte, ne? Psí kusy.”

„Řekněte, pane, kouří váš kůň?”
„Ne? Pak vám tedy hoří stáj!”

Sloni sehnali pytlík travky. Celí nedočkaví ho otevřou a jeden říká: „Frajeři, jsme v prdeli, protože nemáme prsty. Jak si smotáme brčka?”
Tak poprosili ježka, ať jim ta brka umotá. Za půl hodinky se vrátí, ježek vychechtanej, nohama vzhůru a po mařeně ani pára...
„Ježku, ty zrádče,” zle se na něj oboří, „kde je naše tráva?”
Ježek jen otevře oči a povídá: „Táhněte do prdele, šedý mraky!”