Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Radí se sedlák se starou: „Ten náš beran je nějaký smutný. Nemám ho zaříznout?”
„No, když myslíš, že ho to rozveselí...”

Inseminátor odchází z kravína, když se rozletí dveře a vyběhne za ním kráva.
„No, co je, co chceš?” diví se náš hrdina.
Kráva zabučí: „Ještě pusu!”

Komár šuká krávu. Kolem letí vosa a nějak se jí to nezdá, tak vlítne krávě do ucha a zařve: „Krávo, mrdá tě komár!” A kráva nic.
Tak jí vletí do druhýho ucha a zařve: „Krávo, mrdá tě komár!” A kráva zase nic.
Takhle to ještě párkrát zopakuje a kráva furt nic. Vosa se nasere a štípne krávu mezi oči, kráva se otřepe a komár říká: „Klid bejby, klid...”

Baví se dvě stonožky: „Kde je tvůj manžel, chtěl přece jít s námi?”
„Zůstal doma. Musel si ještě vyčistit boty.”

„Pane Novák,” podiví se slečna Evička, „proč máte osm prstů černých a dva bílé?”
Soused jí to objasňuje: „Těma dvěma pískám na psa!”

Hospodář vidí, že jeho starý kohout už má přece jen zenit za sebou, i když je pořád ještě statný a hlasitě kokrhá, a s předstihem mu shání kohoutka, aby ho jednou plynule vystřídal na vladařském trůnu. A tak zase jednoho vypustí na dvorek.
Starý kohout si mladého vezme stranou a přátelsky mu domlouvá: „Hele, mladej, slepic je tu dost pro oba, tak nebudeme dělat žádné boje. Jedna jediná tu stojí za to, támhle Pepina, a o tu si můžeme dát závody.”
„A jaké závody navrhuješ?” zeptá se mladý samec.
„Třeba třikrát kolem hnoje,” navrhuje matador.
Mladý sebevědomě prohlásí: „To nemáš šanci.”
Zkusmo si zaklusají. Mezi slepicemi to začíná vřít, očekávají soutěž a rozčileně kvokají.
„Dám ti náskok,” rozhodne se shovívavě mladý kohout. „Můžeš jít o půl kola dopředu.”
Je odstartováno. Starý v prvním kole náskok udrží, ve druhém ho mladý začíná viditelně dohánět. Slepice řvou, Pepina vysílá poplašené pohledy a cudně klopí oči. Třetí kolo, mladý kohout už má zobák na pérech starého, když se ozve výstřel a mladý kohout padne mrtev k zemi.
Hospodář v okně odloží pušku a zklamaně pokrčí rameny: „Tohle už snad není pravda, třetí kohout za sebou a zase teplej!”

Jde parkem chlapík s jezevčíkem, naproti se blíží chlap s bulteriérem a ten s jezevčíkem na něj volá: „Prosím vás, běžte s tím psem jinam, protože jinak bude zle!”
Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí: „Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!”
Chlapík s jezevčíkem na to: „A můj stál dvě stě tisíc!”
„Proboha, co na tom psovi stálo dvě stě tisíc?”
„No, sto tisíc krokodýl a sto tisíc plastika!”

Pobouřený zajíc vběhne do baru a křičí: „Kdo tak ztloukl mého kamaráda?”
„Já,” odpovídá ohromný medvěd, „no a co?”
„Eee… no, nic. Patří mu to!”

V zoologické zahradě strčí pán čápovi láhev slivovice, spiklenecky na něj mrkne a zašeptá: „Tak jasný, jo? Kluka!”

Jednoho dne se medvěd rozhodl, že pobije všechna zvířátka v lese. Postupně si je napsal na seznam od A až do Z, aby na nějaké nezapomněl. Přišel k němu vlk a ptá se: „Medvěde, prosím tě, jsem na tom tvém seznamu?”
Medvěd se podívá: „Vlk, vlk... Ano, jsi tady!”
„Prosím tě, nech mě žít ještě do zítřka,” škemrá vlk, „potřeboval bych se rozloučit s dětičkami a ošustit manželku!”
„No dobře.”
Druhý den se vlk vrátí, medvěd po něm skočí a je s ním amen. Po chvíli přijde liška a vyzvídá: „Medvěde, prosím tě, jsem na tom tvém seznamu?”
„Liška, liška, liška... Ano, jsi tady!”
„Prosím tě, medvěde, nech mě do zítřka žít, potřebovala bych se rozloučit s dětičkami, manželem a tchyní.”
„Tak jo.”
Následující den jde liška kolem, medvěd vyběhne ze svého brlohu a rozsápe ji. Za chvíli přiběhne zajíc a povídá: „Medvěde, jsem na tom tvém seznamu?”
„Zajíc, zajíc, zajíc... Ano, jsi tu!”
Zajíček se opatrně zeptá: „A musíš mě opravdu zabít?”
„Ne.”
„Tak ahoj!”