Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurz pro psy, kde je učí mluvit!”
„Tož, nekecej!” podiví se otec. „A co to obnáší?”
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc korun, a já ho nechám zapsat,” kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá než zase zavolat domů.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat,” vypráví zvědavému otci. „Ale představ si, tati, že u nás na fakultě otevírají kurz, kde učí psy číst!”
„Tož kurňa, když Alík mluví, ať umí i číst!” furiantsky na to otec.
„Výborně, tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,” uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?”
„Ale, představ si to, táto. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem domů. On složí noviny a povídá: To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...”
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!”
„No jasně, tati.”

Jdou dva šneci po cestě. Jeden říká: „Pojď, přejdem silnici!”
„Neblázni, za 4 hodiny jede autobus!”

Honí sloni mamuta a nakonec ho dohoní. Popíchají ho kly, zmlátí choboty, podupou ho. Otřesený mamut zlostně vydechne: „Zatracení skini!”

Potkají se dva hrášky na talíři a jeden povídá: „Neviděli jsme se už někde?”
Druhý na to: „Jo. Myslím, že jsme byli ve stejné konzervě!”

Zvoní telefon. Zvedne ho pes a povídá: „Haf!”
„Haló? Co prosím?” udiveně odvětí volající.
„Haf!”
„Nerozumím vám.”
„Haf!”
„Jakže, prosím?” diví se muž.
Pes na to podrážděně: „H jako Hugo, A jako Adam, F jako František. Haf!”

Říká slon myši: „Ty jsi ale malá.”
„Však jsem také dnes ještě nic nejedla,” brání se myš.

„Můj pes Azor je strašně inteligentní.”
„Můj Fousek také. Každý den mi kupuje noviny!”
„Já vím. Azor mi to říkal!”

Starý pán ovdověl, a aby mu nebylo smutno, rozhodl se, že si koupí ve městě kanárka. Pán byl v mládí operní pěvec a šlo mu tedy o to, aby byl papoušek zpěvák. Prodavač se dušoval, že takového zpěváka v obchodě ještě nikdy neměl a děda spokojeně odešel. Za dva dny byl s kanárkem zpátky.
„Copak? Nezpívá?” podivil se prodavač.
„Vždyť ten pták kulhá!” namítl starý pán.
„Prosím vás, a co vlastně chcete, zpěváka nebo tanečníka?”

„Tak ti pěkně děkuji za ten kšeft,” říká Petr příteli. „Jen se podívej, jak mě ten pitbul při focení zřídil!”
„Ale vždyť jsi říkal, že budeš mít odstup a vezmeš si ten dlouhý a příšerně drahý teleobjektiv.”
„Hmm. Tak ten mu teď leží v žaludku!”

„Vy máte ale hloupého psa,” stěžuje si sousedovi nevrlý penzista. „Bydlím tu už přes půl roku a ten blázen na mě pořád štěká!”
„Štěkal akorát poprvé,” vysvětluje klidně soused. „Teď už vás zdraví!”