Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Medvěd se vrací unavený domů a najednou slyší králičí zpěv. Říká: „Králíku, prosím tě, přestaň zpívat. Chci si odpočinout.”
„Ano, medvěde, přestanu.”
Medvěd uléhá do postele a zase uslyší králíkův zpěv. Hned se rozčílí a vyběhne z domu. „Králíku, nech toho! Nebo uvidíš!”
„Ano, ano, medvěde! Slibuji!”
Medvěd už usíná a co neslyší - králíkův zpěv! Vyběhne před dům a nikde nikdo. Najednou uvidí králičí uši čouhat z potoka. Vytáhne za ně králíka a králík mu řekne: „Hele, medvěde, les je tvůj, ale nás ryby nech na pokoji!”

„Víš, že medvěd brtník bude přejmenován?”
„Nevím, a proč?”
„Protože je v lese tolik harampádí, že se mu bude říkat medvěd škobrtník.”

Pasou se dva koně a kolem nich proběhne zebra. „Hele, Ferda už zase utekl z vězení.”

Takhle jsem jednou zametal. Najednou vám koukám a co nevidím - smetí mi utíká z lopatky. Podívám se blíž, a vidím, že jsou to mravenci.

Jde zajíček do obchodu a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
Prodavač odpovídá: „Ne, nemáme.”
Zajíček přijde druhý den a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
„Ne, nemáme,” odpovídá prodavač a protože chce udělat zajíčkovi radost, tak objedná tunu hrášku.
Zajíček přijde třetí den a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
„Ano, máme,” odpovídá prodavač.
„To je ale kuliček, co?”

Sedí dva na rybách. „Už vím, proč ty potvory neberou. Vždyť ty žížaly nemají vůbec žádnou chuť!”

Dva medvědi - otec a syn - jdou po ledovci a syn se ptá: „Tati, nejsem medvěd brtník?”
„Ne,” odpoví otec.
„A tati, nejsem medvídek koala?” ptá se znovu syn.
„Ne, ty jsi medvěd lední, a proč se vůbec tak blbě ptáš?”
„Mně je totiž pořád zima!”

Když přišli starý a mladý zajíc domů na oběd, mamka zaječice se hrozně naštvala, protože mladý byl pochcaný a starý posraný.
Vysvětlení starého: „Potkal jsem v lese medvěda, objal jsem ho a tak silně zmáčknul, že mě celého posral...”
Vysvětlení mladého: „Kdybys viděla, jak si medvěd s taťkou vytřel zadek, taky by ses smíchy pochcala...”

Dva myslivci se vydali na lov kachen. Ještě se ani pořádně nestačili připravit, když vyplašili celé hejno. Oba rychle zamířili.
„Kterou bereš?” zeptal se první.
„Tu, která spadne první...”

Malý velbloudek se ptá maminky: „Maminko, proč máme na zádech ty dva hrby?”
„Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak v nich máme zásobárnu vody.”
„Aha.”
„A maminko, proč máme na očích takové dlouhé řasy?”
„Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby nám písek nepadal do očí.”
„Aha.”
„A maminko, proč máme na konci nohou takové chlupaté chomáčky?”
„Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby se nám
nohy nebořily do písku.”
„Aha. A maminko, není nám to všechno tady v zoo na hovno?”