Anekdoty a vtipy o zvířátkách a přírodě

Farmář a jeho žena sedí večer v posteli, ona štrikuje a on čte nějaký odborný časopis. Najednou zvedne hlavu a říká ženě: „Víš, že tady píšou, že člověk je jediný druh, jehož samice při milování dosahují orgasmu?”
Žena se na něj podívá, jiskry v očích, svůdný úsměv na rtech, a prohlásí: „Dokaž to!”
On se trochu zamračí, pak říká, že teda jo, zvedne se a vyjde ven, zatímco ona sedí na posteli úplně zmatená a neví, která bije.
Za půl hodiny se farmář vrátí, zpocený a unavený, a povídá: „No, ani kráva ani ovce orgasmu nedosahuje, ale u té svině nevím. Ona kvičí skoro pořád, tak to nepoznám!”

Starý zkušený houbař Píchavka vykládá o svých toulkách lesem: „Minulý týden jsem se hrozně lekl. Jdu vám takhle pasekou a najednou před sebou uvidím zmiji. Zarazím se, popojdu opatrně blíž, a on to byl proutek.”
„A proč ses teda tak polekal?” vyzvídají přátelé.
„No, protože ten druhý proutek, kterým jsem toho hada chtěl zabít, byla zmije!”

Bavili se dva myslivci: „Můj Azor je, kamaráde, velice inteligentní tvor.”
„Taky jsem si všiml. Kdykoliv zamíříš, lehne si za nejbližší strom!”

Jeden starý farmář žil na irském venkově dlouhá léta sám, jen se svým psem. Když jednoho dne jeho miláček zemřel, šel farmář za místním knězem s prosbou: „Otče, bytost mně nejbližší, můj pes zemřel. Mohl byste za jeho duši sloužit alespoň malou mši?”
„Je mi líto, ale bohoslužby pro zvířata v našem kostele sloužit nemůžeme. Ale na druhém konci městečka je nová náboženská organizace. O jejich víře toho moc nevím... snad budou moci pro to zvíře něco udělat.”
„Vyrazím tam rovnou, Otče. Děkuji za radu. Jen se ještě zeptám - myslíte, že takových pět set liber věnovaných za bohoslužbu bude stačit?”
Na to kněz rozhořčeně odpověděl: „Proč jste mi neřekl, že ten pes byl katolík?”

Potkají se dva hlemýždi a jeden je bez ulity. Ten druhý, s ulitou se ho ptá: „Kde jsi nechal ulitu?”
„Ále, utekl jsem z domova!”

„Už jsem vám vyprávěl o té štice, co jsem chytil na Lipně?” ptá se pan Mrázek spolustolovníka.
„Dokonce už dvakrát,” povídá známý. „A co, stále roste?”

Vrací se opičák k tlupě a strhaně poznamená: „Pánové, já vám řeknu, měl jsem rande s žirafou!”
„To mohlo být dobré,” uznají ostatní opičáci, „ale proč jsi tak unavený?”
„Víte, co to je?” povídá pobledlý sukničkář. „Pořád - polib mě, strč mi ho tam, polib mě, strč mi ho tam...”

Pan Halík na návštěvě projíždí srstí splihlému basetovi a udiveně poznamená: „Ten pes má nějakou divnou hlavu.”
Známá na něj zaraženě pohlédne: „Vždyť mu koukáte do zadku!”
„A jejda, tak to si na té sušence, co jsem mu nacpal do tlamy, moc nepochutnal!”

Koupí hospodář kohouta. Chlápek, co ho prodává mu říká, že takového plemeníka ještě neměl. A skutečně, hned první ráno najde hospodář všechny slepice ošukané, zalezlé po rozích a kohout nervózně pobíhá po dvoře. Vezme tedy kohoutka a domlouvá mu: „Kohoutku, kohoutku, nesmíš se takhle honit. Uštveš se, praskne ti srdíčko a bude po tobě. Raději se šetři.”
Avšak další den jsou ošukané nejen slepice, ale i kachny, husy a všechno na dvoře a kohoutek
pobíhá kolem. Tak ho hospodář ustaraně vezme a zase mu domlouvá: „Kohoutku, kohoutku, nesmíš se takhle honit. Uštveš se, praskne ti srdíčko a bude po tobě. Raději se šetři.”
Ale třetí den, marná snaha, ošukané jsou i veverky, a kohoutek leží za domem bříškem nahoru, už nad ním krouží supi. Přiběhne k němu hospodář a se slzami v očích povídá: „Vidíš, vidíš, kohoutku. Nešetřil ses, prasklo ti srdíčko a teď je po tobě.”
Nato kohout otevře jedno oko a zasyčí: „Hele, vole, neser mě. Jestli mi vyplašíš ty supy, tak ošukám i tebe!”

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí... řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách nedůstojných pro zvíře 21. století, když tu najednou řekne oslíček: „Já bych to zkusil vyřídit!”
Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: „Ani liška se svým intelektem a ani medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit, už jen ty to dokážeš!”
Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vidí, jak už z dálky jde osel a mává všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem apod. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit.
„Velmi jednoduše,” říká osel. „Přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák...”